Katastry

Slovo katastr je odvozeno od latinského výrazu kapitastrum, což byl ve starověku soupis daní z hlav (caput), to jest z osob. Dnes se význam slova katastr ustálil tak, že znamená soupis a zakreslení pozemkového majetku původně za účelem vyměření daně. Základní katastrální jednotku je obec.

Berní rula

Berní systém byl odedávna založen na odvodu daní z poddanských zemědělských usedlostí. Vláda Ferdinanda II. v roce 1628 zavedla způsob, podle něhož se měli přiznávat "celí osedlí", to jest asi tolik osedlých, kolik by vydala rustikální půda daného panství, kdyby byla rozdělena na lány o šedesáti korcích. Jinak řečeno, mělo se přiznávat, kolik je sedláků pravých, normálních, kteří by  mohli být počítáni za celoláníky, a zbytek ostatních sedláků menších, chalupníků a zahradníků by se odhadl číslem, která by vyjadřovalo, kolik normálních statků by se dalo z jejich gruntu utvořit. To byl tehdejší názor na definici pojmu "celý osedlý".

Roku 1646 se ukázalo, že počet tzv. osedlých, to jest hospodářů na půdě lánové, jak jej vrchnosti udávaly v daňových přiznáních, vlivem rozvratu a nepoctivosti poklesl natolik, že nebyla naděje, aby takto pojatá daň poskytla králi požadovaný výnos. Místo daně z poddanských usedlostí budou zavedeny nové spotřební daně z různého zboží a zvýšeny staré spotřební daně např. z piva a vína.

Po skončení třicetileté války byla situace úplně jiná. Bylo potřeba, aby nenormální válečné poměry už konečně ustoupily novému mírovému a hlavně trvalému řádu. Proto čeští stavové  začali usilovat, aby staré zbraně dostali opět do svých rukou a aby v bernictví hlavní roli zaujala zase daň z poddanských usedlostí. Stavové se museli postarat o řádný katastr poddanské půdy. Král ještě v roce 1652 dal souhlas, aby nově povolenou daň z osedlých vybírali opět stavovští berníci. V přiznávacích listech měli být zapsáni nejen sedláci a sousedé měští, ale i chalupníci a domkaři, včetně údajů o tzv. pustých gruntech, tzn. o neobydlených usedlostech. Teprve potom se sněm usnesl provést generální vizitaci celé země.

Sněm hlavní komisi uložil, aby jmenovala čtyřčlenné stavovské vizitační komise, jež měly jít od panství k panství, od statku ke statku a zjistit počet poddaných i jejich berní způsobilost. Výsledkem té akce je Berní rula z roku 1654. Nebyla však ještě řádným pozemkovým katastrem, protože jejím úkolem nebylo zjistit plochu berní půdy, nýbrž počet a kvalitu poddaných za účelem určení jejich berní způsobilosti. Komise a král se spokojili s hrubým odhadem plochy orných polí a ostatní pozmekové příslušenství gruntů opomíjela. Bonita orné půdy se uváděla pouze souhrně několika slovy u každé osady.Generální vizitace nebyla prováděna, jak nařizovaly instrukce.

Komise měly krátce vyslechnout každého poddaného přímo, samy shlédnout jeho pole, přepočítat dobytek atd. Také si měly dát předložit urbář, popřípadě i gruntovní knihy. Instrukce vizitačním komisím ukládala i evidenci údajů o selských lesích. To vše měly konfrontovat s přiznávacími listy. Na závěr záznamů každé obce berní komisaři připojili své tzv. "zdání" o hospodářském charakteru lokality. Jednalo se o zhodnocení kvality stavení a rolí, o posouzení množství luk a dobytka a poukázání na ty živnosti a další ekonomické aktivity, v nichž zdejší obyvatelstvo prosperuje. Tato krátká shrnutí měla sloužit k posouzení berní způsobilosti poddaných na paství, která byla klíčovým problémem snah o berní reformu po třicetileté válce. Po skončení soupisových prací byl výsledek svázán do knih a nazván Berní rulou. Její údaje pak doplňuje a opravuje 15 svazků revizitací, které proběhly v letech 1680 - 1684. Berní rula jako celek se stala nejen prvním českým, ale i evropským, jmenným seznamem daňových poplatníků, který nám celý genealogický svět může závidět.

Knihy se do dnešních dnů nedochovaly kompletně. Ztratil se celý Slánský kraj, asi třetina Boleslavského a některé další části. Mezery je možno doplnit z revizitačního katastru z roku 1713 čili z Tereziánského katastru, který opis Berní ruly uvádí a vychází z ní.

Pro každý kraj byl stanoven rozdílný divizor, tzn. blyo určeno, jakému rozsahu pozemků se jeden osedlý rovná. Berní osedlý se obecně nerovnal jednomu sedláku nebo čtyřem chalupníkům, či osmi zahradníků. Byla to jenom berní jednotka mající v jednotlivých krajích různě vysoké hodnoty.

Berní rula je první celozemský popis Čech, jenž registruje všechna města, městečka a vsi a v nichž živnosti i domy a jejich držitele hodnotí po ekonomické a sociální stránce.

Berní rula je velkolepým dílem, které nemá v okolních zemích obdobu. Její hlavní předností je, že podává ucelený obraz o České zemi po skončení třicetileté války a vedle toho představuje nepřebernou studnici informací jak o místních poměrech, tak i o osobách. Při generální vizitaci České země se mimo jiné zjišťovalo, kolik korcí polí se v kterém gruntě nachází, kolik z toho se osívá na zimu a kolik zjara. Zda jde o hospodáře nově osedlého v letch 1652, 1653 či 1654. Zda jde o usedlost pohořelou nebo pustou. Jaké handle a živnosti hodpodáři vedou. Kolik potahů který chovat může a nyní chová. Kolik krav chovat může a kolik jich nyní chová včetně jalovic, ovcí, sviní a koz. Výměra polí se však udávala v korcích výsevku a bonita půdy se vyjadřovala jenom jednoduše slovně pro celou ves nebo městečko.

Každý poddaný musel být zapsán křestním jménem a příjmením, obyvatelé vsi uváděni podle majetku jako sedláci, chalupníci a zahradníci, ve městech jako sousedé atd. Záznamy jsou převážně v českém  jazyce, v některých oblastech v německém jazyce.

Berní rula je soupisem plátců daně a nepostihuje celé třídní spektrum tehdejšího obyvatelstava. Nepodchytila podruhy a jiné bezzemky, natožpak žebráky či lidi, kteří se skrývali a žili v rozporu se zákonem.

Lánové rejstříky

Pro Moravu byl první ucelený berní soupis zpracován o něco později, a to v podobě tzv. Lánových rejstříků. Jejich základem byly sice soupisy a popisy z roku 1656, ale k řádnému soupisu a celkovému zpracování došlo až v rámci druhé lánové vizitace v letech 1669 - 1679 komisí určenou moravskými stavy.

Základem berního výpočtu je jeden lán. Komise cestovala od panství k panství a popisovala jednotlivé obce, majitele usedlostí, výměru a kvalitu půdy, vinohradů apod. Rejstříky jsou psány německy do inkoustové rubrikace. V rámci města nebo vsi byly usedlosti seřazeny do čtyř skupin podle stavu a stupně zachovalosti. V první skupině byly usedlosti odedávna osedlé, které nezpustly. Po nich následuje skupina usedlostí, které při prvním soupisu v roce 1656 byly pusté, avšak do příchodu sněmovní komise byly opět osazeny, tedy "nově osazené". Třetí skupinu tvoří usedlosti, které v roce 1656  byly osazené, avšak při působení druhé komise byly "nově pusté". V poslední skupině jsou pak usedlosti, které již v roce 1656 byly pusté a pustými zůstaly. Usedlosti jsou v každé skupině seřazeny podle velikosti. Velikost se udává v lánech nebo jejich zlomcích (lány, půllány, čtrvtlány, zahradníci nebo podsedníci a chalupníci bez polí). Pak následuje soupis podsedníků, zahradníků, chalupníků, domkářů na panském a na obecním a někdy i podruhů bez polí. Je zde uvedeno jméno držitele současného a jméno držitele v roce 1656, pokud se od něho lišilo. Následuje počet kusů polí a vinic, nález polí a vinic podle bonitních tříd udávaný ve výsevkových měřicích a v achtlích. Jsou zde uvedeny i činžovní pole a kopaniny. Závěrem jsou uvedeni řemeslníci a právováreční měšťané. Nakonci najdeme někdy zápisy o majetku obce.

Popis celého panství byl svázán do knihy a opratřen abecedním seznamem osad.

Rejstříky jsou uloženy v Moravském archivu v Brně a představují 358 statkových svazků pro všechna moravská panství a enklávy ve Slezsku.

Tereziánský katastr

Berní rula podchytila poddanskou půdu včetně jejich držitelů k roku 1654. V následujícím období však probíhalo ve všech panstvích cílevědomé dosídlování opuštěných selských usedlostí a tam, kde to bylo možné, i k tvorbě nových. Berní rula postupně zastarávala, protože neposkytovala věrný obraz o držitelích poddanské půdy a nebyla spolehlivým podkladem pro stanovení daně. Aby se docílilo spravedlivého zdanění poddanské půdy, bylo nutno započít s pracemi na dalším dokonalejším berním dokumentu. Nový soupis se v době svého začátku nazýval revizitační fasse. (Fasse znamená výkaz polností, nemovitostí, jmění, důchodů a vůbec všeho, z čeho se musely odvádět daně. Dnes se tomu říká daňové přiznání). Protože konečné úpravy byly provedeny až za vlády Marie Terezie,ujal se pro něj název Tereziánský katastr.

Katastr postihuje nejen orná pole, ale i ostatní druhy půdy. Proto jsou v popisných listech podchyceny nejen role, ale i úlehle, porostliny, louky, zahrady, lesy a rybníky i se svými místními názvy. Rozloha polností se nezjišťovala měřením, ale hospodáři je opět přiznávali jen na základě odhadu podle počtu vysetých korců obilí. Jeden korec výsevku se rovnal 93 litrům obilí sutého, jak se tehdy říkalo. V dnešní míře představuje 28 arů a 77 m2. Hospodáři brali za jednotku výsevku tzv. vršený korec.

Výnos luk se odhadoval podle počtu fůr sklizeného sena a otavy. V přiznáních se také uvádělo, kolik dobytka kdo chová a komise k tomu později přidala tabulku "kolik který hospodář dobytka chovati může". Přiznání bylo značně nedokonalé, protože sedláci sami udávali výměru i kvalitu svých polí a každý chtěl pochopitelně co nejvíce zatajit. Proto museli všichni na správnost údajů přísahat a jejich přiznání pak ještě revidovaly očité komise, které započaly svou práci v roce 1715  a skončily v roce 1727. Komise skutečně obcházely jednotlivé pozemky, prohlížely je a údaje o bonitě pak opravovaly.

Od roku 1738 do roku 1747 působily tzv. rektifikační komise, které řešily rozpory hlavně mezi půdou dominikální a rustikální. Teprve potom vstoupil Tereziánský katastr v platnost jako podklad pro výpočet daně. I přes veškerou přísnost dovedli sedláci značnou část půdy zatajit.

U každého gruntu, který existoval už v roce 1654 je uvedeno jmého a příjmení tehdejšího hospodáře i hospodáře z roku 1713.

I Tereziánský katastr má poměrně vážné nedostatky. Při jeho tvorbě a několikerém ručním opisování došlo k řadě omylů a chyb, ale ve svém celku je dokonalejší než Berní rula a poskytuje mnoho cenných informací.

Panská půda, tzv. dominikál, zůstávala nezdaněna a veškerá tíha povinností z půdy zůstávala i nadále na bedrech selského lidu.

V roce 1751 se začalo s pracemi na tzv. dominikálním katatstru tereziánském, který měl především podchytit půdu šlechty. Přitom však byly také sepsány panské i poddanské mlýny, pily, vinopalny, lisovny oleje, papírny, valchy apodobné provozovny a odvodní povinnosti z nich plynoucí, které se nazývaly fikticium (tj. daňový odvod z nezemědělských, převážně řemeslnických živností a provozoven).

Výsledný eleborát Tereziánského katatstru je uspořádán do 37 velkých foliantů, podle tehdejších krajů (bylo jich 16). Každý kraj představuje dvě až šest knih, v nichž jsou panství a statky seřazeny podle abecedy. Český je uloženy v Národním archivu v Praze, Moravský v Moravském zemském archivu v Brně.

Josefský katastr

vznikl v letech 1785 - 1789 a je věrným odrazem velkých hospodářských, sociálních i duchovních změn uskutečněných během krátké, ale osvícené vlády Josefa II.

V roce 1781 vyhlásil tento panovník zrušení nevolnictví a vrálil lidu jeho svobodu stěhovat se, ženit se, učit se řemeslu, studovat a pod. Téhož roku dal pak tolerančním patentem lidu také náboženskou svobodu.

Došel také k přesvědčení, že půda, kterou dala příroda lidem k obživě, bude jediným předmětem zdanění, ale přestanou při tom  všechny rozdíly, pozemky selské, panské i církevní budou zdaněny stejnou měrou a podle stejných zásad. K tomuto cíli byl za základ daně určen pozemek jeho jednotka daleko menší a mnohem početnější než usedlost.

Práce na tomto novém katastru začaly v roce 1786. Veškeré hospodářsky obdělávané pozemky byly poddanými plošně zaměřeny pomocí provazců (1 provazec = 30,82 m = 52 loktů), rozděleny podle kultur (role, louky, pastviny, vinice, lesy atd.) a vyznačeny podle výnosu. Panskou půdu vyměřovaly vrchnosti a svoji selkou sedláci pod dohledem vchnosti a zeměměřičů. Mapy ještě kresleny nebyly. V knihách přiznání je každý kus plodné půdy zapsány s číslem parcely v obecním katastru,jmém držitele gruntu a udáním polohy (podle sousedního majitele), šířkou, délkou a plochou parcely a přepočteným výnosem.

Byla přijata zásada, že poddanému musí zbýt 70% z hrubého výnosu na výživu rodiny, výrobní náklady, na obecní, školské a církevní výdaje. Dávky odváděné vrchnosti a státu nesměly překročit 30% hrubého výnosu. Měla odpadnout robota potažní i pěší, nahradit ji měl peněžní plat.

Katastr vstoupil v platnost 1. listopadu 1789, ale neměl dlouhého trvání, protože vyvolával značný odpor šlechty. Po císařově smrti v roce 1790 byl jeho nástupcem Leopldem II. zrušen a přešlo se zpět na Tereziánský katastr.

Josefský katastr je uložen v Národní archivu v Praze a duplikáty ve Státních oblastních archivech v Praze, Plzni, Zámrsku, Litoměřicích, Třeboni, v Moravském zemském archivu v Brně a v Zemském archivu v Opavě.

Stabilní katastr

Stoupající nároky státní správy na finanční prostředky na začátku 19. století si vynutily změnu berního systému. Pravidla pro založení nového tzv. Stabilního katastru byla dána patentem císaře Františka I. z prosince 1817. Podle něj měly být všechny pozemky geometricky zaměřeny, zobrazeny, sepsány a popsány. Dále měly být roztříděny podle druhu pěstovaných kultur nebo jejich užívání a zařazeny do určitých bonitních tříd bez ohledu na to, zda byly selské nebo panské.

Předmětem zdanění měl být čistý výnos z pozemku. To byl takový, kterého mohl držitel dosáhnout při obvyklém obhospodářovávání průměrné půdy v roce po odečtení všech nutných a v obci obvyklých nákladů na osev, zpracování půdy, ošetřování plodin a sklizňové práce. Brzy po vydání uvedených pravidel byly zahájeny práce, které trvaly dosti dlouho. Pro každou obec byla pomocí trigonometrické sítě zhotovena samostatná katastrální mapa s vyznačneím hranic obce, veškerými objekty (budovami) a pozemky líšícími se od sebe různým držitelem, kulturou, uživáním a bonitou. Zobrazené pozemky se nazývaly parcely a byly označeny "parcelními čísly".

Základní jednotkou byl katastr jedné obce. Mapy byly vyhotoveny na kvalitním papíře v měřítku 1:2880. To měřítko vzniklo až přepočtem na metrickou soustavu. Původně 1 palec na mapě představoval 40 vídeňských sáhů ve skutečnosti. Bylo to první podrobné a úplné zmapování našeho území trigonometrickou metodou, které skončilo v roce 1843. Vedle map byly také vyhotoveny kolorované tzv. císařské povinné otisky. Zkareslené parcely a objekty byly barevně odlišeny. Cesty byly značeny hnědou barvou, louky světlezeleně, zahrady tmavozeleně, vody modře, lesy lampovou černí, dřevěné objekty žlutě a zděné červeně. Domy byly opatřeny černým číslem popisným na rozdíl od červeného číslování pozemkových parcel. Výměra byla udávána v jitrech (0,285 ha) a sázích (3,16m). Čistý výnos byl pak udáván ve zlatých a krejcarech.

Stabilní katastr by uveden v platnost roku 1860.

Soubor Stabilního katastru obsahuje : protokol pozemkových parcel, protokol stavebních parcel, abecední seznam majitelů, výkaz o využití půdy a výpočetní protokol přílohy (námitky, změny).

Je uložen v Národním archivu v Praze a v Moravském zemském archivu v Brně.

(Sborník učebních textů kurzu pro začínající rodopisce)