Výklad příjmení

Možný výklad příjmení ŠAROUN nám podává PhDr. Adolf Lud. Krejčík v Časopise rodopisné společnosti československé v Praze v Ročníku II, 1930(vychází z Kotíkova spisu "Naše příjmení", kde uvádí, že jméno Šaroun je příjmení vzniklé podle činnosti, kterou příslušníci rodiny vykonávali, a to je "šarovati", prohrabávati se (v Kotíkově spisu se toto slovo nachází na str. 90).

 Slovo "šarovati" se vyskytuje také ve vorařském slangu, kdy šarovat znamená třídit kusy podle stejné délky do "šárů".

Také se toto slovo používá v lidovém nářečí - šarovati se znamená, když  sáně promáčknou sypký sníh a drhnou po štěrku silnice nebo když sjíždějí šikmo k silničnímu příkopu. (Vycházíme ze sborníku Český lid věnovaném studiu lidu Československého v Čechách, na Moravě, ve Slezsku, na Slovensku a Podkarpatské Rusi, 1931).

V železničářském slangu šarovat znamená prohrabávat oheň.

Něco málo z Časopisu rodopisné společnosti Československé v Praze, Ročník II, 1930

Rodopisné zprávy hořických urbářů z let 1628 - 1632

Urbáře, popisy to velikých statků a soupisy příjmů jejich na penězích, plodinách, průmyslových výrobcích a pracích, robotách ručních i potažních, nejsou sice přímými hlavními prameny rodopisnými, mohou však přece poskytnouti rodopisci vítané zprávy, není-li pramenů přímých. Podle zpráv urbářů možno získati z nich zprávy, kteří rodové někdy poddanského obyvatelstva žili v určitém velikém statku v jmenovaných vesnicích a jaké společenské postavení zaujímali v tehdejší společnosti. Soupisy příjmení i jmen osobních, křestních, zapsaných v urbářích upozorní rodopisce na možné souvislosti a doloží historický vývoj příjmení, které od 16. - 17. století se začíná ustalovati v různých těch formách, jež se pro novější podobu pokusil zachytiti Antonín Kotík v své studii "Naše příjmení" (Praha, n. vl., typ. Ed. Beauforta, 1894, 8, str. 288).

Panství Hořické v někdejším kraji bydžovském bylo v letech 1621 - 1634 částí komorních neboli svěřenských statků vévodství Frýdlantského známého válečníka a velkého hospodáře Albrechta z Valdštejna. Panství obsahovalo vedle vlastního panského hospodářství dvorského, rybničního a lesního 2 městečka - Hořice a Mlázovice, a 22 vesnice - Bašnice, Bříšťany, Černůtky Dolení a Hoření, Dlouhodvory, Dobeš, Doubravu, Chvalinu, Kanice, Lhotu Šárovcovu, Libín, Mezihoří, Milovice, Ostroměř, Petrovičky, Pšánky, Řečici, Sukorad, Tikový, Třebovětice, Újezd Svatojánský a Sylvárův. Jako základ řádného hospodářství nařídil Valdštejn "sepsati nová urbární rejstra" svou známou Frydlantskou hospodářskou instrukcí z 14. června 1628. Tato registra z let 1628/9 a ze dne 10. prosince 1632 se nám zachovala a jsou dnes uložena v Čsl. státním archivu zemědělském v Praze.

V urbárních soupisech platů stálých i běžných a povinností, které osedlí vykonávali, setkáváme se s těmito jmény :

dále jsou vypsána všechna příjmení na panství podle abecedy. Nás ale zajímá příjmení Šaroun, které se zde také vyskytuje a to hned šestkrát. Je to Šaroun Jan z Hořic, Jiřík z Hořic 2 x, Jiřík z Pšánek (osedlý s potahem) a Zikmund z Hořic (švec) 2 x.

Pokračuje výčet křestních jmen ženských a mužských a výčet a rozdělení příjmení.

Příjmení v urbářích uvedená, vykazují značné stáří 300 let, ač jistě není vyloučeno, že některá z nich jsou mnohem starší. Nebude proto zbytečné, pokusím-li se je roztříditi podle vzoru Kotíkova a ukázati na jejich původ. Není bez zajímavosti, že téměř veškerá příjmení našich urbářů žijí dosud a jsou doložena u Kotíka z dokladů konce 19. století. Proto také připojuji za každým příjmením, pokud se vyskytá též u Kotíka, v závorce číslo stránky Kotíkova spisu "Naše příjmení".

Z příjmení nejčetněji na třetím místě se vyskytuje Šaroun - 6 krát.

1. Příjmení vzniklá ze jmen osobních neboli, jak nyní říkáme, křestních

2. Příjmení podle vlastností tělesných

3. Příjmení podle vlastností duševních

4. Příjmení podle činnosti : Šaroun - šárovati = prohrabávati

5. Příjmení podle zaměstnání, úřadu, důstojenství

   a) zemědělství

   b) řemesla a živnosti

   c) služby hospodářské a dvorské

6. Příjmení podle jmen rodových, krajinských a místních

   a) svazky rodinné

   b) ze jmen krajů a národů

   c) z původu místního

   d) podle bydliště

7. Příjmení podle viditelných předmětů

   a) svět, nebe a jejich zjevy

   b) krajina

   c) rostliny

   d) zvířata

   e) příbytek člověka a jeho příslušenství

   f) peníze a čas

8. Příjmení složená

9. Příjmení německého původu

9. Příjmení latinského původu

Tolik z Časopisu rodopisné společnosti Československé v Praze a článku PhDr. Adolfa Lud. Krejčíka Rodopisné zprávy hořických urbářů z let 1628 - 1632.

Naše příjmení - Dobrava Moldánová (prof. PhDr. Dobrava Moldánová, CSc, je profesorkou na Pedagogické fakultě UJEP v Ústí nad Labem)

...Výklady příjmení jsou založeny na širokém průzkumu historického materiálu, vycházející ze znalosti vývoje jazyka během téměř tisíciletého období, v němž naše příjmení vznikala, jeho proměn hláskoslovných, tvaroslovných i lexikálních, a to nejen jazyka spisovného, ale i nářečí, slov a termínů odborných i slangových, přejatých z jiných jazyků a konečně i ze slov cizích, která k nám pronikala.

Proč se některá slova stala příjmeními, jaký motiv vedl k tomu, že tím či oním slovem byl člověk pojmenován, je někdy evidenetní. Často však tuto otázku zodpovědět nedovedeme. Jedno je ale jasné, na rozdíl od křestních jmen, která dávali a dosud dávají dítěti jeho rodiče s přáním životního úspěchu a štěstí, příjmeními obdařovali jejich nositele sousedé, lidé, kteří si všímali jejich zvláštností a jen málokdy jim lichotili.  Příjmení často narážejí na vzhled a také na jeho vady, na specifické vlastnosti, ne vždy jen pozitivní, na různé příhody....

Příjmení tvoří ve slovní zásobě národa zvláštní skupinu. Jsou zbavena významu slova, z něhož vznikla, často se od něho liší pravopisem i skloňováním. Ustáleně označují nositele, jsou dědičná zpravidla po otci....

Dědičná příjmení se u nás vyvíjela postupně z nedědičných příjmení (přízvisek), kterými se rozlišovali lidé stejného jména v obci nebo v jiném kolektivu....

Naše příjmení vznikala během několika století, od 14. do  18. století, nejprve u šlechty, pak u měšťanů a u svobodných sedláků. Vývoj společnosti a zdokonalování veřejné správy vyžadovaly přesnou evidenci osob. Tato potřeba vedla k ustalování příjmení. Po rozmanitých nábězích byla u nás dědičnost a neměnnost příjmení uzákoněna r. 1780. Tehdy také dostali svá příjemní i bezzemci a čeleď. Dnešní grafická podoba příjmení se datuje od poloviny 19. století, kdy došlo k pravopisné reformě, která je základem moderního českého pravopisu....

Na straně 180 je uvedeno příjmení ŠAROUN. Je odvozeno z argotického apelativu (slovo obecného významu) šarohy = boty, snad i odvozeno z šár, šára = snad z přídavného jména šerý (slovensky, polsky - šarý), ze slovesa šárat se = s obtíží jít, snad i z apelativu šár = řada (cihel, šindelů).

Jinak další podobná slova jsou šárovec = z přídavného jména šárový = křivý (např. o tvaru rudné žíly)

                                             šarša, šarše - apelativum šarše = druh sukna

                                             šaršon, šaršoun - staročeské apelativum šaršún = dvouruční meč

Tolik od prof. Dobravy Moldánové.