Matriky

jsou hlavním pramenem poznání životních příběhů našich předků. Již od počátku křesťanství bly vedeny knihy křestní, později k nim přistoupily knihy manželství.

V Čechách bylo o vedení matrik rozhodnuto na pražské synodě doku 1605, na Moravě na olomoucké synodě již roku 1591. K zápisům o křtech a sňatcích přibyly ještě podle nařízení římského rituálu z 16. června 1614 zápisy o úmrtí, takže povinnost vést knihy manželství, knihy zesnulých a knihy narozených byla uložena všem farářům. Ale stále byly matriky vedeny jetě nejednotně a nedokonale.

Z období před bitvou na Bílé hoře se dochoval jen nepatrný počet matrik, většinou protestantských.

Pravidlené vedení katolických matrik se však v našich zemích datuje až od čtyřicátých až šedesátých let 17. století. Matriku tehdy tvořila vždy jen jedna kniha různého formátu, rozdělena na tři části : pro zápisy o narození, oddání a úmrtí, a to pro celou farnost.

V části narozených se uváděl rok, měsíc a den křtu dítěte, jméno a příjmení křtícího, jméno dítěte, jméno a přízvisko či přijmení otce a jméno matky. Pak následovala jména a příjmení kmotrů a kmoter.

Část oddaných obsahovala především datum svatby, jména a příjmení snoubenců, rodičů, svědků, jméno oddávajícího a jak a kdy byly provedeny ohlášky.

Část zemřelých obsahovala datum pohřbu, jméno a příjemní zemřelého, jeho přibližný věk, poznámka, jak byl knězem zaopatřen a jméno pohřbívajího. Záznamy jsou ve srovnání s matrikami oddaných a narozených nejchudší.

Během let se záznamy rozšiřovaly. Přibyly upřesňující údaje čí synem nebo dcerou kdo byl, kterého panství byl poddaným, jaké povolání vykonával či jaké sociální postavení zastával. V zápisu o křtech přibylo datum narození a v zápisech o pohřbech přibylo datum úmrtí, údaj o náboženství a zdůraznění, že nebožtík byl jako katolík pohřben způsobem katolickým.

K důležitým změnám ve vedení matrik dochází až ve druhé polovině 18. století, kdy do záznamů začal zasahovat stát. Řadu opatření zahájil dvorský dekret Marie Terezie z 20. července 1770, které obsahovalo nařízení o bezplatném provádění zápisů do matrik, zachycování jmen otců nemanželských dětí, zákaz uvádět přízviska po gruntu nebo chalupě. V letech 1770 a 1771 byl proveden soupis obyvatestva a očíslování domů.

Vedení matrik bylo upraveno až za Josefa II. císařským patentem z 1. května 1781, jenž dal matrikám průkaznost a právní platnost listin. Patentem z 20. února 1784 bylo farářům uloženo vedení samostatných knih pro každý druh zápisu (matriky narozených, oddaných a zemřelých). Patentem z 19. července 1784 bylo také uloženo vést záznam zvlášť pro každou přifařenou osadu. Záznamy se zapisovaly ručně do předtištěných formulářů, aby byla zajištěna jednotnost.

Matriky narozených : rok, měsíc a den křtu, křestní jméno a příjmení pokřtěného, jeho pohlaví, manželský nebo nemanželský původ, jména a příjmení rodičů, jejich náboženství, jména a povolání kmotrů. Později, koncem napoleonských válek, vedle data křtu přibylo ještě datum narození dítěte a jméno porodní asistentky.

Matriky oddaných : rok, měsíc a den sňatku, číslo popisné domu, křestní jméno a příjmení, náboženství, stáří a stav (svobodný, vdovec) ženicha, totéž o nevěstě, jméno a povolání svědků.

Matriky zemřelých :  rok, měsíc a den smrti, číslo domu, jméno a příjmení, náboženství, pohlaví a stáří zemřelého a nakonec příčina smrti.

Všechny zápisy byly zpočátku prováděny podle jazykové oblasti buď v češtině nebo v němčině. V 18. století pak převažuje latina a udržuje se až do roku 1784, kdy zmíněným josefínským patentem bylo uloženo provádět zápisy v oblasti s německým obyvatelstvem německy a v oblastech s českým obyvatestvem česky. Toto se nedodržovalo a záleželo především na zapisovateli. Zapisovatelem nebyl totiž vždycky farář, ale zápis mohl provádět např. kostelník, kantor apod.

Za zmínku stojí i to, že od roku 1784 na Moravě a od roku 1794 v Čechách byly k martičním zápisům pořizovány opisy, které se měly každoročně odevzdávat konzistoři. Tyto opisy převzaté Státním ústředním archivem, mohou v mnoha případech nahradit matriky, které se nedochovaly pro ztrátu, zcizení, zničení požárem apod.

K matričním zápisům byly rovněž pořizovány indexy, původně vpisované nebo vevazované do matrik vždy za kalendářní rok, případně za celé období užívaní matriky. Později byly vedeny v samostatných svazcích.

Formuláře pro zapisování byly stále nejednotné a tak bylo v roce 1890 přistoupeno k dohodě o jejich sjednocení.

Matriky jsou archivované ve státních oblastních archivech podle místa fary. Živé matriky se nacházejí na matričních obvodech městských nebo obecních úřadů.

(Sborník učebních textů kurzu pro začínající rodopisce)