Hejtmanství Třebíčské

Sepsal Karel Křivý, řídící učitel ve Studenci, Třebíč, nakladatel J. F. Kubeš, spol. s r. o. 1921

Všeobecný pohled

1. Poloha a hranice

Hejtmanství Třebíčské leží v západní části země moravské. Území je to tvaru podélného a nejzažší jeho cípy obráceny jsou k hlavním stranám světovým.

Nejsevernějším bodem jest les Březiny sev. Svatoslavě, jehož nejvyšší místo Panský kopec má 662 m výšky nad mořem. Nejjižnějším místem jest řečiště Jihlavino pod Lhnánicemi u Dolního Mlýna, jež leží 245 m nad mořem. Přímka od nejsevernějšího místa k nejjižnějšímu měří 29 km. - Nejvýchodnějším bodem je les Boučí severovýchodně od Čučic, mající 385 m nadmořské výše. Nejzápadnějším místem jest pole U opáleného nedaleko Brtničky ve výši 646 m nad mořem. Přímka od nejzápadnějšího místa k nejvýchodnějšímu měří 51 km.

Nejsevernější osadou našeho hejtmanství jest Radošov, nejvýchodnější Čučice, nejjižnější Lhánice a nejzápadnější Brtnička.

Hejtmanství Třebíčské sousedí na severu a severovýchodě s hejtmanstvím Velko-Meziříčským, na východě s hejtmastvím Brněnským, na jihu s hejtmanstvím Krumlovským a Mor. Buddějovickým, na jihozápadě s hejtmanstvím Dačickým a na severozápadě s hejtmanstvím Jihlavským.

Nejvyšším bodem soudního okresu Náměšťského jest Rapotický kopec (513 m) a nejnižší místo, kde Jihlava řeka opouští okres (240 m).

Nejvyšším bodem soudního okresu Třebíčského je temeno Hory (Mařenky, 710 m) jižně od Štěměch a nejnižším bodem dno Jihlavy řeky pod Vladislaví (380 m).

Středem našeho hejtmanství jest hora Křemel (491 m) u Hostákova.

2. Velikost a počet obyvatel

Hejtmanství Třebíčské neboli politický okres Třebíčský má 720 m2 rozlohy. Na této ploše podle dosavadního sčítání lidu r. 1910 žilo skoro 57 000 obyvatelů (r. 1900 téměř 54 000 obyvatelů).

Na km2 připadá průměrně 80 lidí.

Podle národnosti bylo skoro všechno obyvatelstvo české, jenom 900 lidí přihlásilo se k národnosti německé.

Dle náboženského vyznání byli téměř všichni katolíci, k evangelickému vyznání přihlásilo se 600 duší. Židů bylo u nás něco přes 1000.

Obyvatelstvo našeho hejtmanství přebývá ve 110 obcích  a četných samotách. Z těchto obcí jest 1 město : Třebíč, 8 městeček : Budišov, Čáslavice, Mohelno, Opatov, Náměšť, Předín, Staříč a Vladislav, ostatní 101 obec jsou vesnice.

3. Horopis

Všechen povrch hojemanství Třebíčského jest hornatina. Je to část Českomoravské vypukliny, která podle jménem vysočiny Jihlavské a vysočiny Žďárské hejtmanství naše prostupuje.

Vysočina Jihlavská zaujímá celou jihozápadní část hejtmanství až po řeku Jihlavu. Jednotlivé horské hřbety této vysočiny jsou z velké části porostlé lesem a několik kopců, rovněž zalesněných a nad okolí své se vypínajících, dodávají celé krajině zvláštní rázovistosti.

Z vyvýšenin vysočiny Jihlavské vynikají : Hora (Mařenka - 710 m) jižně od Štěměch, jejíž lesem porostlé témě je nejvyšším bodem našeho hejtmanství. Na jejím úpatí sbírají své vody Rokytná, Brtnička a Želetavka. Brtnická hora (681 m) u Opatova, Salátů kopec (660 m) u Zašovic, Bukovec (570 m) u Číchova, Kobylí hlava (686 m) u Heraltic, Markvartická hora (606 m) u Markvartic, Zadní hora (633 m) u Staříče, Mikulovská hora (584 m) u Mikulovic, Pekelný kopec (Pekelňák 563 m) u Slavic, Strážná hora (Kostelíček 479 m) u Třebíče, Klučovská hora (594 m) u Klučova, na hranicích našeho hejtmanství pne se Valecký kopec (528 m) u Dolních Vilémovic.

Vysočina Žďárská prostírá se v celé severní a východní části našeho hejtmanství a rozdělena jest údolím řeky Oslavy v část západní (mezi Jihlavou a Oslavou) a část východní (na východ od řeky Oslavy).

Vynikající vyvýšeniny v západní části této vysočiny jsou : Bílá hora (636 m) severozápadně od Radošova na hranicích našeho hejtmanství, Hradiště (662 m) a Panský kopec (662 m) severně od Svatoslavě, Zahrádka (615 m) a Vorařov (624 m) severozápadně od Svatoslavě, Smrček (671 m) jihozápadně od Svatoslavě, Červený kopec (616 m) jihovýchodně od Svatoslavě, Číhalský kopec (585 m) u Číhalína, Strážnice (575 m) u Okřešic, Jelení hlava (616 m) u Benetic, Kopaniny (520 m) u Budíkovic, Horka (509 m) a Ouvary (501 m) mezi Pozdětínem a Pyšelem, Křemel (491 m) u Hostákova, Ostrá hora (470 m) u Smrku, Dřínová hora (439 m) u Kramolína, Vlčí kopec (420 m) u Kladrub, Zelený kopec (491 m) s rozhlednou u Mohelna a Biskupský kopec (398 m) východně od Lhánic na hranicích našeho hejtmanství.

Z vyvýšenin východní části této vysočiny vynikají : Křemelík (509 m) u Jenešova, Rapotický kopec (513 m) u Rapotic, Černá hora (448 m) u Březníka a Holina (423 m) západně od Kytkovic.

4. Vodopis

Všechny tekoucí vody našeho hejtmanství vpadají do řeky Jihlavy a Oslavy a jenom několik potůčků spěchá do řeky Rokytné.

Hlavní naší řekou jest Jihlava, která vzniká na hranicích českomoravských z výtoků několika rybníků. Hlavní její směr jest jihovýchodní až po ústí do řeky Svratky. Od města Jihlavy až po Třebíč teče řeka úzkým údolím a má značný spád. Mezi Třebíčí a Vladislaví se úžlabí Jihlavino poněkud rozšiřuje, tvoříc půvabné údolí. Ale hned pod Vladislaví teče řeka opět hlubokým a sevřeným údolím, jehož příkré stěny sjou až 200 m vysoké. Délka jejího toku je 154 km.

Z přítoků jež řeka Jihlava na pravém břehu přijímá jsou : říčka Brtnice, potok Okříšský, Stařecký, Marecký, Střížovský a řeka Rokytná.

Říčka Brtnice vzniká na úpatí Hory (Mařenky) v jihozápadním cípu našeho hejtmanství z několika pramenů, jež protékají několika rybníky. Brtnice plyne hlavním směrem svým k severu a protéká křivolakým tokem svým jihovýchodní část hejtmanství Jihlavského. Pod městečkem Brtnicí Trhovou obrací se na východ a nedaleko rozvalin hradu Rokštejna padá do řeky Jihlavy.

Potok Okříšský vyvěrá západně od Okříšek a nad Sokolím pojí se s Jihlavou.

Potok Stařečský také Stařečka zvaný má své prameny západně Heraltic. Teče směrem jihovýchodním, protéká několika rybníky, městečkem Staříčí, načež se v Třebíči spojuje s Jihlavou.

Potok Marecký sbírá své vody západně Slavic. Teče směrem severovýchodním, spěchaje půvabným údolím ke Kožichovicím a Dobré Vodě (lázně sirkové), pod níž padá do Jihlavy.

Potok Střížovský pramení pod horou Klučovskou a teče směrem severním. Nad městečkem Vladislaví spojuje se s Jihlavou.

Řeka Rokytná náleží pouze svými prameny našemu hejtmanství. Prameny ty vznikají v jihozápadních končinách Třebíčska a jsou : potok Rokytnický, Římovský a Bolíkovský. Řeka Rokytná opustivši naše hejtmanství protéká městem Jaroměřicemi, obtéká město Krumlov, načež pod Ivančicemi ústí do Jihlavy. Z našeho hejtmanství přijímá Rokytná říčku Rouchovanku, jejíž prameny jsou na úpatí Klučovské hory. Délka řeky jes 71 km.

Na levém břehu přijímá Jihlava řeka z našeho hejtmanství tyto důležitější přítoky : potok Čichovský, Pocoucovský, Klapovku, potok Mlýnský, Mohelničku a řeku Oslavu.

Potok Čichovský pramení na západních hranicích rozsáhlého lesa Svatoslavského a plyne směrem jihozápadním. Pod Číchovem ústí do Jihlavy.

Potok Pocoucovský teče směrem jihovýchodním a u mlýna Churavého východně Třebíče spojuje se s Jihlavou.

Klapovka vzniká z několika pramenů, znichž největší má svůj zdroj nad Beneticemi. Vody své valí směrem jihovýchodním a pod mlýnem Táborským nad Vladislaví padá do Jihlavy.

Potok Mlýnský pramení v okolí Rudíkova v hejtmanství Meziříčském. Probíhá několika rybníky u Náramče a Valdíkova a spěchá k Vladislavi, kdež se vlévá do Jihlavy.

Mohlenička vyvěrá západně Mohelna, teče směrem východním a pod Lhánicemi obrací se na jih, spěchajíc údolím do Jihlavy.

Nejdůležitějším přítokem Jihlaviným jest řeka Oslava, která sbírá své vody na hranicích českomoravských východně od Polné. S počátku běží směrem jižním a prodravši se tvrdým úskalím k Velkému Meziříčí, obrací se na jihovýchod, kterýžto směr zachovává až po své ústí u Ivančic. Jako všechny řeky západní Moravy musela i Oslava vyrýti svoje řečiště v tvrdém prahorním útvaru. Délka jejího toku jest 80 km.

Nejdůležitější přítoky Oslavy na pravém břehu jsou : Lysá, též Balinka zvaná, potok Okarecký a Skřipínský.

Lysá (Balinka) náleží tokem svým hejtmanství Meziříčskému. Pro nás důležita je tím, že se do ní vlévá potok Svatoslavský sesílený potůčkem Bochovským.

Potok Okarecký vzniká odtokem četných rybníků v okolí Pozdětína. Přijav potůček Studenecký spěchá směrem východním a pod městečkem Náměští padá do Oslavy.

Potok Skřipínský vzniká z několika pramenů v Doubravě severozápadně Mohelna. Teče s počátku směrem jihovýchodním, načež v údolí skřipínském nedaleko svého ústí do Oslavy obrací se na sever.

Na levém břehu přijímá Oslava tyto přítoky : Jasenku, potok Pusovský a říčku Chvojnici.

Jasenka má svoje prameny v hejtmanstsví Meziříčském. Teče celkem směrem jižním k Naloučanům, kdež padá do Oslavy.

Potok Pucovský vyvěrá severně Jenešova na hranicích našeho hejtmanství, mezi Naloučany a Náměští ústí do Oslavy.

Říčka Chvojnice jest největším přítokem Oslavy na levém břehu. Zřídlo své má v nejjižnějším cípu hejtmanství Meziříčského a teče celkem směrem jižním. Přijavši pod Králicemi Jenešovku, spěchá hlubokým a klikatým údolím lesním k řece Oslavě, s kterou se pod zříceninami hradu Kraví hory spojuje.

Hejtmanství naše vyznačuje se také četnými rybníky, jež pro vodní hospodářství mají veliký význam. Jedna slouží důležitému chovu ryb, jednak schromažďuje četné vodní prameny a zadržuje vodní srážky, upravují ubývání a přibývání vody měrou případnou.

Největší rybníky naše prostírají se v jihozápadní a střední části našeho hejtmanství. Nejdůležitější z nich na Třebíčsku jsou : Vidlák, Jinšov a Zlatomlýnský v okolí Opatova, Sádecký u Čáslavic, Pastvištný u Jezdovic, Steklý u Staříče, Kuchyňka u Třebíče, Židloch u Ptáčova, Přibyl u Smrku, Podhájek, Valdíkovský a Opatovský u Valdíkova. Největší rybníky na Náměšťsku jsou : Nový a Hlad u Studence, Kacíř a Vrbínský u Pozdětína, Pyšelský a Hranečník u Pyšela, Mezník u Zahrádky, Stejskal a Dubovec u Častotic, Pavlík a Netušil u Okarce, Rathan u Náměště.

K zajímavostem našeho kraje dlužno přičísti i čtyři vysoké a dlouhé železniční mosty, z nichž jeden přepíná údolí Stařeckého potoka u Třebíče, druhý přepažuje Jihlavu v údolí vladislavském, třetí klene se přes Oslavu pod Náměští a čtvrtý zvedá se nad říčkou Chvojnicí za Králicemi.

5. Osady a jejich jména

Jihovýchodní část našeho politického okresu byla osídlena již v době pravěké a sice ke konci doby novokamenné (kolem r. 1000 před K.), jak o tom svědčí zajímavé nálezy starožitností : popelnic, kamenných mlatů, motyk a seker, pazourkových nožíků, hliněných  přeslenů a jiných předmětů z okolí Čučic, Kytkovic, Sudic, Senorad, Lhánic, Mohelna, Kladrub a Třesova. Severní část našeho kraje byla osídlena mnohem později, poněvadž se tam rozkládal mohutný pohraniční hvozd plný bažin a velmi neschůdný, který pro tajemnou hrůzu z jeho hlubin vycházející nelákal prvotní obyvatelstvo, aby vnikalo dovnitř.

O dávnověkém osídlení jihovýchodní části našeho okresu dávají výmluvné svědectví pravěká hradiska, zbudovaná na náhorní rovině a opevněná kdysi zásekami, hliněnými náspy a příkopy. Taková hradiska, nanichž i velká osada měla dosti místa, spatřujeme nad řekou Oslavou u Senorad a ve Spkřipině u Mohlena a rovněž na výšině u Lhánic a nad Jihlavou řekou u Kramolína.

6. Hrady a tvrze

Původně měl pouze panovník právo budovati hrady, které byly dvojí :hrady knížecí, jež sloužily knížeti za obydlí a hrady zemské, které byly založeny na ochranu země před nepřítelem.

Zeměpanské hrady byly v našem hejtmaství dva : hrad Mohelno a hrad Střeliště u Přibyslavic.

Teprve ve 2. polovici 12. století, kdy český kníže přední bojovníky své odměňoval dědinami a dvory, dovoleno šlechticům a klášterům (na ochranu statků) stavěti hrady, jež budovány z kamene na příkrých kopcích. Česká šlechta napodobujíc vše, co se jí zamlouvalo v Němcích, dávala svým hradům obyčejně jména německá.

Tak zboduvány u nás hrady : Kozlov na příkrém vrchu Kozlově u Koněšína, Kraví hora nad vtokem říčky Chvojnice do Oslavy, hrad Kytkovský na srázném kopci nad Oslavou, Kopštejn na strmé skále nad Jihlavou řekou u Hartvíkovic, Lamberk (Langenberg) nad Oslavou, Sádek (Ungersberg) u Čáslavic, Sedlecký hrad nad Oslavou proti Lamberku a hrad Třebíč při klášteře Třebíčském.

Většina těchto středověkých hradů je dnes v rozvalinách.

Chudší zemané bydleli původně ve své vesnici a pro svoji bezpečnost budovali si tak tvrze. Tvrze ty mívaly obyčejně podobu hrubé věže, obklíčené příkopem nebo to byl pevnější kamenný dům s baštou nebo věží při hospodářském dvorci. Zvláštního pojmenování tvrze neměly. Zemané psali se podle vesnice, jež jim náležela, např. Záviše z Březníka, Mikuláš z Náramče apod.

Zemanské tvrze na Třebíčsku měly : Bransuze, Budišov, Čechočovice, Čechtín, zaniklé Dašovice, Heraltice, zaniklé Kosovice u Stříteže, Krahulov, zaniklá Lhota u Klučova, Červená Lhota, Markvartice, Mikulovice, Nárameč, Okrašovice, Přibyslavice, Slavíčky, Staříč, Střížov, Štěměchy, Dolní Vilémovice.

Na Náměšťsku měly tvrze : Březník, zaniklé Dobrotovice (nyní dvůr Spálená), Jesenice, Jenešov, Hartvíkovice, Koněšín, Králice, zaniklé Lhotice u Koněšína (nyní dvůr Jindřichův), Okarec, Pozdětín, Pucov, Pyšelo, Senorady, Vaneč.

7. Osady zaniklé

Nejvíce našich staraých osad a míst zaniklo ke konci panování krále Václava II., kdy v měsíci září 1304 divoké a kořisti chtivé hordy Kumánů vtrhly z Uher do jižní a jihozápadní Moravy, kterou zaplavily a děsně zpustošily.

Největší hrůzy a neštěstí, jež od počátku 10. století na Moravu přikvačily, děkuje naše vlast hlavně lupičským hordám uherským. Ani bouřlivé doby husitské ani pozdější válka třicetiletá, neublížily Moravě a našemu kraji tolik, jako jediný rok 1468, kdy za války mezi českým králem Jiřím a uherským králem Matyášem jízdné roty uherské ukrutně zpustošivše Třebíč, v celém okolí nelidsky řádily, přemnoho dědin vyplenily, spálily a mnohé z nich na věčné časy zanikly.

V letech 1304 až 1468 zpustošeno v našem kraji bydlišť nejvíce. Shledali jsme celkem, že v dobách minulých zaniklo z rozmarných příčin přes 50 osad v našem okrese. Počet to zajisté značný. Uvádíme jména těchto osad i jejich polohu, pokud nám bylo možno ji stanoviti.

Prodlením věků zanikly na Třebíčsku :

Arklebice, také Hartlebice zvané u Kožichovic (nyní trať Pustá ves), Babice u Smrku, Bezděčice (nyní trať Bezděkov) u Čihalína, Bezděkov u Předína, Bor (nyní trať Na boru) u Náramče, Březová u Římova, Čaknov (nyní trať Čaknová) u Slavic, Čertovec u Přibyslavic, Dašovice u Štěměch, Dobrkovice nedaleko Nové Vsi, Dobrotovice u Budišova, Hofeřice u Okříšek, Hrdoňovice blíže Nové Vsi, Jajkovice (dnešní předměstí Jejkov v Třebíči), Jeníšov u Opatova, Kochany (Kochas = v Kochanech) u Klučova, Kosovice u Stříteže, Křižanov (nyní trať Na Křižanově) u Okřešic, Lhota u Klučova, Lhotka u Přibyslavic, Lubané u Pocoucova, Martinice u Opatova, Mladkov u Svatoslavě, Náhradov (nyní trať Nehradov) u Třebíče, Nemojovice u Vladislavě, Petrůvky (původně Petrovice) u Opatova, Pohvizdy (nyní trať U spálených) u Střížova, Prosetín u Radošova, Radíčovice u Okřešic, Radostín u Třebíče, Radvanov u Hostákova, Raškovice (nyní trať V hrašových) u Slavic, Horní a Dolní Rokytánky u Rokytnice, Slavětín u Sokolí, Služanov u Heraltic, Stančice u Brtničky, Víckov u Sokkolí, Vrchotice v okolí Budíkovic, Vyprechtice někde u Číchova.

Na Náměšťsku zanikly :

Bolešice (nyní trať Bolenská) u Lhánic, Brod asi na místě dnešní Vladislavě, Hostálkovice (nyní trať Hošťálky) u Třesova, Hrdibořice u Koněšína, Lhota u Studence, Lhotice (nyní trať Ve lhotských) u Koněšína, Malešice (nyní trať v Malšičkách) u Kozlan, Milošov u Čučic, Míškovice (nyní trať v Mišůvkách) u Studence, Nebovidy u Vícenic, Pěchotín u Kuroslep při Oslavě, Radiměř (nyní trať v Radměřích) u Koněšína, Rakov u Studence, Řičánky u Pyšela, Vznětice (nyní trať Staré Zňátky) u Zňátek, Zašov u Rapotic.

8. Živnosti, průmysl a obchod

Většina našeho obyvatelstva zabývá se polním hospodařením a chovem dobytka, menší část živí se řemeslem, průmyslem a obchodem.

Úrodnost půdy není všude stejná, zavisí na poloze a jakosti půdy. Z polních plodin pěstují se u nás nejvíce : žito, oves, ječmen, pšenice, brambory, cukrovka (v okolí Mohelna), jetel, len (v severní části), hrách, čočka a vikev. V nejnovější době počínají některé obce uznávati výhody zcelování pozemků, které bylo již na mnohých místech provedeno nebo se provádí : v Jesenici, Kojeticích, Lovkovicích, Slavicích, Studenci, Čáslavicích a Sedlci.

Zahradnictví neposkytuje u nás nic zvláštního. Ovocnictví pěstuje se nejvíce v zahradách a sadech a stromů novým vysazením roste.

Vinice a chmelnice, které byly u nás v dobách minulých u Čučic a Mohelna, během staletí zanikly.

Hospodářství lesní, pokud je ve správě velkostatků, utěšeně se rozvíjí. V soudním okrese Třebíčském převládají lesy jehličnaté, v soudním okrese Náměšťském lesy listnaté. Náměšťský velkostatek má rozsáhlou oboru u Králi a na území od Náměště až po Kramolín, ve které se chovají jeleni, daňci a divocí vepři.

Dnes poznává rolník, že chovem užitkových druhů dobytka plyne mu velký zisk. Nejvíce chová se dobytka hovězího a vepřového a také chovu hus a drůbeže věnuje se náležitá péče. Koně jsou nejčastěji plemene venkovského. S potěšením uvádíme, že chov koní zvláště na Náměšťsku se zdárně vyvíjí. Chov ovcí pokles docela, ale za to rozmnožil se chov koz, hlavně u venkovské chudiny.

Včelařství v nově době utěšeně vzkvétá přičiněním zemského ústředního spolku včelařského a spolku "Pohoran".

Rybářství pěstuje se při panských a obecních rybnících měrou značnou. Chovají se kapři, štiky a okouni. Jihlava, Oslava a jejich přítoky živí značné množství drobných ryb, raků poslední dobou ubývá.

Řemesla za dob našich klesají vlivem továren, jež dodávají své výrobky lacino. Hojně řemesel je v Třebíči a Náměšti, jakožto střediska širého okolí. V Mohelně vyrábějí kachlová kamna, v Čáslavicích a Předíně kvete perleťářství a v Rokytnici síťařství. Řemeslníci venkovští zabývají se zároveň polním hospodářstvím.

Ruch průmyslový je značný. Dříve převládal průmysl domácký, nyní nabyl převahy průmysl továrenský. Z větších podniků průmyslových zaujímají prvé místo velkozávody v Třebíči a Náměšti, pivovary, sladovny, cihelny a četné mlýny parní i vodní. Třebíč má svou vlastní elektrárnu, která dodává městu světla i hybné síly k pohánění strojů v průmyslových závodech. Z továren dlužno uvésti velkozávody koželužské, jirchářské a obuvnické v Třebíči, z nicž nejrozsáhlejší jest továrna koželužská a obuvnická v Borovině. Strojnictví a výroba hospodářských strojů zastoupena je v Třebíci a Náměšti. Pivovary a sladovny jsou v Náměšti, Třebíči a Vladislavi. Lihovary jsou ve dvorech na velkostatcích v Budišově, Sádku, Čechtíně, Mohelně, Náměšti, Okárci, Stěměchách a ve dvoře Velkopolském. Parní pily nalézáme v Náměšti a Okříškách. Rozsáhlé cihleny má Třebíč (v Borovině a městskou kruhovou cihelnu s elektrickým pohonem). Po venkově jsou menší cihelny s ruční výrobou. Náměšť má továrnu  na jutové koberce, škrobárnu a dehtárnu. Ve Vladislavi je továrna na umělá hnojiva. Z ostatních průmyslových podniků dlužno uvésti dvě tiskárny, cementárny, dílny keramické a j., vesměs v Třebíči. U Čučic a Římova doluje se na tuhu, která se plaví a mele v plavírně pod Sádkem. Čilý obchod dřívím z panských lesů je na stanicích v Kojeticích, Starči a Okříškách.

Rozšiřování českého písemnictví a uměleckých děl napomáhají knihkupectví v Třebíči a Náměšti.

Obchod provozuje se nejživěji v Třebíči a ve všech městečkách, kde se konají též výroční trhy. Třebíč a Náměšť mají výroční i týdenní trhy nejčilejší, zvláště na obilí a dobytek.

9. Spojovací prostředky

Silnice, železnice, pošty, telegraf a telefon jsou nejvydatnější podporou obchodu a průmyslu. Dobrých silnic má naše hejtmanství dostatek.

Nejdůležitější a nejstarší naše silnice je silnice brněnská vedoucí z Brna na západ přes Rosice, Náměšť a Vladislav do Třebíče a odtud přes Okříšky, Brtnici a Jihlavu dále do Čech. Na této silnici, které před budováním železnice, byla hlavní dopravní tepnou našeho hejtmanství, panoval stále čilý ruch.

V našem hejtmantství jsou tyto státní dráhy :

a) dráha vedoucí z Brna přes Rosice, Náměšť a Třebíč do Okříšek - s odbočkou ze Studence do Vel. Meziříčí.

b) dráha protínající západní část našeho hejtmanství téměř od severu k jihu a směřující z Prahy přes Jihlavu, Okříšky, Znojmo do Vídně.

Poštovní úřady, podřízené ředitelství pošt a telegrafů v Brně mají osady : Budišov, Červená Lhota, Heraltice, Kojetice, Mohelno, Náměšť, Opatov, Rapotice, Staříč, Třebíč (město), Třebíč (Borovina) a Vladislav. Poštovna je v Trnavě a Zašovicích.

Telegrafní stanice jsou při poštovních úřadech v Třebíči a Náměšti. Mimo to přístupny jsou obecenstvu telegrafní stanice při všech nádražích našeho hejtmanství.

Místní telefonické spojení má Třebíč. Odtud možno telefonicky mluviti s přečetnými místy naší republiky.

10. Školství

Počátky školství na Třebíčsku možno klásti až do poč. 12. věku. Na podzim 1011 položeny základy kláštera sv. Benedikta v pomezním hvozdě Třebíčském, kterýžto klášter se stal záhy střediskem vzdělanosti v západní Moravě. Každý klášter, byť sebechudší, měl svou školu, jejíž předním úkolem bylo vědecké vzdělávání mladých mnichů. Kláštery s bohatým nadáním, jako byl např. klášter Třebíčský, vzdělávaly ve své škole i takové žáky, kteří se hodlali věnovati povolání mimokněžském. Nadaní jinoši učili se tam mluvnici a řečnictví, počtům a měřictví, hvězdářství, duchovnímu zpěvu a hudbě. Jazykem vyučovacím byla výhradně latina. Jazyk český jakožto barbarský byl v našich klášteřích popelkou.

Když byl postupem času Třebíč i na pravém břehu Jihlavy řeky se rozšířila a kostel s farou v ní byly zřízeny, zbodována v Třebíči i řádná škola pro cvičení mládeže. Po husitských válkách byly ve všech farních osadách zřizovány školy. Tyto školy byly pod dozorem farářů, kteří měli právo učitele dosazovati i sesazovati. Když pak náš lid všech přilnul k učení Jednoty bratrské, tu všude, kde zřízen bratrský sbor, byla založena i škola. České školství bylo v době před třicetiletou válkou nejlepší v celé Evropě. I menší obce venkovské, kde žili bratří, např. v Osmanicích (r. 1582), vydržovaly školy vlastní a pečovaly o vzdělání mládeže.

Po bitvě na Bílé hoře r. 1620 a zejména po válce třicetileté školství u nás velmi pokleslo. Někde zničeny školy tak, že ještě ani v roce 1670 nebylo školy na některých panstvích a ve farních obcích, tím méně ve schudlých vesnicích. Po ukončení války třicetileté r. 1648 nebylo v kraji našem škol v Čáslavicích, Přibyslavicích a Rokytnici.

V Třebíči, kde před válkou třicetiletou byly dvě proslulé školy : kališnická "u sv. Martina" a bratrská na Jejkově "u Sboru", zůstala pouze škola městská. Až do r. 1648 užíval správce této školy várečný dům a dvě pole pod Kostelíčkem.

V Budišově byla r. 1662 škola opravena, chodilo do ní 12 žáků.

V Čáslavicích byla r. 1674 škola nově zřízena.

V Heralticích vystavěla obec r. 1662 novou školu, ale učitele v ní nebylo, poněvadž obec ho nechtěla živit. Teprve r. 1691 přišel do obce učitel, jemuž i jeho rodině farář v neděli a o svátcích dával dobrovolně oběd.

V Koněšíně měli r. 1640 učitele.

V Králicích byla proslulá škola bratrská na tvrzi. Navštěvovali ji mimo domácí děti také žáci, chlapci i děvčata, z okolních vesnic, a to i vzdálenějších - Číkova, Košíkova, Mohelna, Okarce. Děti i sirotci byly dávány do Králic na byt a na cvičení. Za sirotky placeno bylo z pokladen dotyčných obcí bratrských. Po vypuzení Bratří škola přestala a teprve za Marie Terezie zřízena zde škola nová.

V Červené Lhotě měli r. 1674 učitele, ale mládeže neučil, byl to pouhý zpěvák.

V Náměšti před válkou třicetiletou škola patřila kališníkům, kteří zde měli převahu. Po válce třicetileté činí se r. 1674 zmínka o škole v Náměšti, jež byla umístěna v domě soukromém. Učitel byl z dobré vůle placen farářem. Roku 1691 byla školní budova chatrná, poněvadž ji nikdo nechtěl opravovati ani komín čistiti.

V Ocmanicích byla r. 1582 bratrská škola, která po třicetileté válce přestala.

V Opatově po třicetileté válce škola zpustla. Roku 1674 měli zde opět školu, ale neměli učitele. Osadníci se tototiž zdráhali učitele živit a chtěli, aby ůho živil farář.

V Rokytnici byl r. 1691 učitel.

Ve Staříči r. 1674 měli školu slušnou, kterou vydržovala obec. Učitele zprvu platil farář, později také obec.

Ve Vladislavi učilo se r. 1674 v malém domku, učil varhaník.

Za takovýchto přímo žalostných poměrů školských po třicetileté válce nemohla se vzdělanost mezi našim lidem šířit a mužové v obcích nejváženější neuměli ještě ani v polovici 18. století psáti, takže místo podpisů dělali křížky. Do školy chodívali tehdy obyčejně jenom chlapci, ale počet jich byl nepatrný.

Za dnů našich je co do počtu a zařízení škol Třebíčkský politický okres jedním z nejpřednějších v celé republice. Máť na 100 veřejných vzdělávacích ústavů vesměs českých. Školy obecné nalézáme v 77 obcích, 33 obcí škol dosud postrádá. Na Třebíčsku nemají školy : Nová Brtnice, Číměř, Jezdoňovice, Kracovice, Markvartice, Mastník, Mihoukovice, Okrašovice, Pokojovice, Pozďátky, Řípov, H. Smrčné, Smrk, Sokolí, Tejno, Valdíkov a Věstoňovice. Na Náměšťsku : Častotice, Jakubov, Jedov, Kojetín, Kozlany, Kramolín, Koroslepy, Lhotice, Okarec, Otradice, Popůvky, Pucov, Třesov, Vaneč, Zahrádka a Zňátky.

Měšťanské školy jsou v Třebíči, Něměšti a Mohelně.

Pro vzdělání učňů jsou důležity pokračovací školy : živnostenská, kupecká a obuvnická, vesměs v Třebíči. Pro vzdělání rolnického dorostu má náš politický okres 2 zimní hospodářské školy v Třebíči a Náměšti.

Vyššímu odbornému vzdělání slouží dvouletá obchodní škola pro hochy a dívky, odborná škola obuvnická a obchodní akademie o 2. ročnících v Třebíči.

Střední školu má náš okres jedinou : vyšší gymnasium v Třebíči.

Místopis

Soudní okres Třebíčský

Okres Třebíčský zaujímá západní část našeho hejtmanství na ploše 459 km2 a žije v něm 41 000 obyvatelů. Na 1 km2 připadá 90 lidí.

TŘEBÍČ

jediné město v našem politickém okrese. Má jméno své po osobním Třebek, jež čteme v moravských listinách vztahujících se k r. 1088. Třebíč, původně Třebeč, jest jméno přisvojovací a znamená tolik jako Třebekův (dvůr, les apod.). Dnešní tvar Třebíč ustálil se teprve v 15. století. Třebíč se skládá z vnitřního města a 7 předměstí : Stařečka, Horka, Domky, Jejkov, Podklášteří se zámkem a Židovskou obcí, Nové dvory a Nové město. Nejstarší částí dnešní Třebíče jest Jejkov, kde před založením kláštera r. 1101 stávala osada Jajkovici.

Osada Třebíč, vzniklá pod klášterem záhy po jeho založení, rozšířila se znenáhla i na druhý břeh řeky Jihlavy. Král Přemysl Otakar II. povýšil ji r. 1277 na městečko. Roku 1304 pronikli divocí Kumáni až k Třebíči, zpustovšivše 27 osad na statku klášterním. Císař Karel IV. r. 1335 povýšil Třebíč na město a udělil jí právo obehnati město hradbami. Husitské bouře dotkly se i Třebíče a zachvěly základy kláštera. Město se dostalo dvakráte do rukou husitských vojsk. Nejvíce zkusila Třebíč za války s králem Matyášem, kdy Matyáš 14. května 1468 město zpustošil a z kořene vyvrátil. Polorozbořený klášter od té doby živořil, až konečně r. 1525 byli poslední mnichové odtud vypuzeni. Za dob správy pánů z Pernštejna povstávalo město zvolna ze ssutin a bývalý blahobyt se počal vraceti. Od r. 1568 držel Třebíč pan Smil Osovský z Doubravice, za něhož neobyčejně vykvetla řemesla a povznesl se obchod a městské trhy. Po smrti Smilově dostala se Třebíč v držení jeho choti paní Kateřiny, která se provdala za Karla st. ze Žerotína. Tito šlechetní manželé byli v době třecetileté války městu mocnou záštitou. Ale již r. 1629 odešla paní Kateřina s manželem svým dobrovolně do vyhnanství, postoupivši panství třebíčské svému bratru Adamovi z Valdštejna, jehož potomci drží je dosud.

Z vynikajících rodáků třebíčských buďtež jmenováni : bratr Jan Cyril Třebíčský, rodným jémem Špalek, senior Jednoty bratrské, bohoslovecký spisovatel a tchán Komenského, Josef Chmela, spisovatel a národní buditel, kněz Jan Soukop, vásník a překladatel polské poesie, Adolf Kubeš, spisovatel dějin třebíčských, prof. dr. Jaromír Hanel, znamenitý právní historik, prof. dr. Albín Bráf, vynikající český národohospodář, dr. Frant. Dreuschuch, lékař a spisovatel odborných článků lékařských, generál Jan Syrový, velitel československého vojska v Sibiři.

BENETICE

mají své jméno od osobního beneta, vzniklého z Beneda, jež pochází z latinského Benedictus.

BOHOVICE

nazvány dle osobního Boch, jež je zkráceninou jeména Bohun, Bohuta, Bojan, Bojata, Bolek, Božeta apod. V okolí se nalézají ametysty.

BRANSUZE

jmenovaly se původně Bransudy, po osobním Bransud.

BRTNICE  NOVÁ

pojmenována po Brtnici trhové na Jihlavsku. Osada sluje též Chaloupky a založena byla koncem 18. století. Na blízku stojí brtnická myslivna.

BRTNIČKA

sluje správně Brdnička dle potoka tekoucího brdami, krajinou hornatou. Severně od osady stávala ves Stančice, která zpustla v 15. století.

BUDÍKOVICE

odvozují svoje jméno od osobního Budík. Na blízku stávaly zaniklé vsi Radíčovice a Křížanov, který se připomíná k r. 1101 jakožto ves klášteru Třebíčskému darovaná.

BUDIŠOV

městečko, nazván podle osobního Budiš, jež je zkráceninou z Budislav. Na místním hřbitově stojí jednoduchý pomník, kamenný kříž, pod nímž odpočívá zdejší rodák, šlechetný dobrodinec českého národa, kanovník Emanuel hr. Poetting - Persing, zakladatel olomouckého Poettingea, ústavu pro vyšší vzdělávání českých dívek.

ČÁSLAVICE

městečko, pojmenovány dle osobního Čáslav.  Mnoho okolních tratí má německá jména, jež jsou památkou z doby, kdy jihlavští kovkopové se v okolí usazovali, na železné a jiné rudy kutajíce. Na území čáslavském stojí též na homolovitém kopci zbudovaný hrad Sádek. V době krále Přemysla II. byl majitelem Sádku Štěpán Ungarus (Uher), za něhož hrad dostal německé jméno Ungersbeg (Unkšperk). Počátkem 14. století byl Sádek majetkem Jimrama z Bozkovic, který byl jedním z odbojníků krále Jana. Roku 1312 byl hrad králem Janem obležen a dobyt. Za války třicetileté Švédové ho marně dobývali. Koncem 17. století byv bleskem zapálen, částečně shořel, načež v nynější podobě (bez věže) byl opět obnoven. Na Sádku obklíčeném hlubokým a širokým příkopem, chovají sbírku starých zbraní, zajímavých obrazů a cizojazyčných knih zastaralého obsahu.

ČECHOČOVICE

mají svoje pojmenování po osobním Čechota a též Těchota, neboť se také psávaly Těchočovice.

ČECHTÍN

má jméno po osobním Čechta, jež vzniklo z Čechota.

ČIHALÍN

nazván po osobním Číhala, povstalém přenesením z Čúhala. V okolí osady stávala osada Bezděkov, kterou zakládací listina třebíčská jmenuje Bezděčici.

ČÍCHOV

pojmenován po osobním Čích, jež vzniklo přehlasením ž Čúch. V okolí jsou lomy prahorního vápence. Číchov jest osada prastará, připomíná se k r. 1101 mezi vesnicemi darovanými klášteru třebíčskému.

ČÍMĚŘ

sluje tak po osobním Čiemír, z něhož povstalo Čieměř, zúžením Číměř. Osada náležela k základním statkům třebíčského kláštera, jemuž byla darována 1101.

HERALTICE

odvozují svoje pojmenování od něm. osobního Heralt a také Erhart, neboť se psávaly Erhartice. V roce 1468 zanikla mezi Heralticemi a Jezdoňovicemi dědina Služanov.

HOSTÁKOV

pojmenován po osobním Hosták, jež vzniklo z Hostislav nebo Hostivít. Osada připomíná se r. 1101, kdy náležela k prvotnímu nadání kláštera Třebíčského. Později byla majetkem vládyckého rodu, jež tu sídlil na tvrzi, která již dávno zanikla. V okolí nalézají se pěkné ametysty a jiné krystaly křemenné.

CHLÍSTOV

sluje tak po osobním Chlíst, jež vzniklo přehlasením z Chúst, r. 1353 psal se Chlustov.

CHLUM

pojmenován dle polohy. R. 1101 slula osada Chlumané, dnes bychom řekli Chlumany. Osada připomíná se poprvé r. 1101, kdy byla darována třebíčským benediktinům.

JEZDOŇOVICE

nazvány dle osobního Jezdoň, r. 1366 píší se Jezdoňovice. Mylným výkladem z hvězda povstal nesprávný výraz Hvězdoňovice

KAMENNÉ

nazváno dle povahy místa. V okolí je roztroušeno mnoho žulových balvanů.

KLUČOV

nazývá se po osobním Kluč. Na blízku této obce stávaly druhdy Kochany, dnes zaniklá osada, která se r. 1101 připomíná jako majetek kláštera Třebíčského. Mezi Klučovem a Lipníkem stávala Lhota, nyný zašlá ves, ze které se dodnes zachoval dvůr.

KOJETICE

nazvány po osobním Kojata a již se r. 1348 psaly přehlaseně Kojetice (Cogeticz). Jihozápadně od osady nalézají se na polích moldavity (vltavíny). Kojetice jsou jednou z nejstarších osad na Třebíčsku.

KOUTY

pojmenovány dle místní polohy

KOŽICHOVICE

mají jméno od osobního Kožuch nebo Kozuch. Na tratích se nalézají moldavity. U Kožichovic na trati Pustá ves stávala osada Arklebice nebo Hartlebice, která byla spálena za vpádu Kumánů r. 1304. Kožichovice uvádějí se r. 1101 mezi osadami, jež byly klášteru Třebíčskému darovány.

KRACOVICE

odvozují pojmenování od osobního Krac, vzniklého z původního Krata. Kracovice jsou stará osada, připomínají se v zakládací listině kláštera Třebíčského mezi dědinami, které r. 1101 našim benediktinům byly dány dare.

KRAHULOV

pojmenován po osobním Králuh nebo Kaáluch. Krahulov vznikl přesmyknutím teprve nedávno.

KUNDELOV

pojmenován po osobním Kundelius (Koudela?), založen r. 1797.

LHOTA  ČERVENÁ

nazývá se dle lhoty, tj. polehčení osvobození od platu, robot a pod., které bylo dáno osadníkům nové vsi nebo obyvatelům postiženým nehodou na určitou řadu let. Poněvadž Lhot časem přibylo pojmenovány buď jménem zakladatelovým nebo jiným bližším označením. Roku 1909 nalezen tu kulatý vltavín.

LOVKOVICE