Třebický okres (František Dvorský)

Vlastivěda Moravská

II. Místopis

Třebický okres

Napsal prof. dr. Frant. Dvorský

Za vydání odpovídá Dr. František Dvorský

Nákladem Musejního spolku - Tiskem moravské akciové knitiskárny v Brně 1906

Všeobecný pohled

Přehled zeměpisný a přírodovědecký

Poloha a povaha půdy

Okres Třebický prostírá se na pahorkatině Českomoravské mezi okresy Jihlavským a Náměšťským a mezi Mor. Budějovickým a Velko-Meziříčským. Nejzápadnější bod okresu náleží osadě Brtničce, nejvýchodnější vesnicic Kamenné, nejjižnější obci Loukovicům, nejsevernější obci Svatoslavi.

Okres Třebický jest povrchu vesměs nerovného a hornatého se sklanatými zářezy řeky Jihlavky, která jen na některých místech (od Bransouz k Čichovu, od Třebíče k Vladislavi) širšími lučinami údolními se vine. Nejvyšším bodem okresu jest temeno Hory (710 m) jižně od Štěměch, nejnižším bodem dno Jihlavky na hranicích okresu pod Čiměří.

Podkladem východní polovice okresu jest namodralá, těžce zvětrávající žula, západní polovice rula s rozmanitými vložkami Žula tvoříc na celém východně stejnorodou souvislou hmotu skládá se s černé slídy a jinorázu, do kteréžto směsice vtroušeny jsou velké krystalované živce prostoupené křemenem. Hmota žulová ani dlouholetým zvětráváním neskýtá dostatek ornice, zejména na svazích kopčitých bývá vrstva ornice tak mělká, že horský pluh spodní skálu zachycuje. Žula obsahuje v sobě peckovité tvrdší části, bohatší slídou a jinorázem, které zvětrávání vzdorují, vyčnívajíce z půdy omlety bývají deštěm a vypadají, jakoby s vrchů splaveny byly, protož je někteří za bludné balvany považovali. Velikost těch balvanů jest různá. Někde tvoří malebné skupiny. Hojně jsou dosud roztroušeny severně od Třebíče, u Pocoucova, u Trnavy, Hostákova a Valdíkova, zvláště u vsi Kamenné, která po nich jest pojmenována. Hospodáři od dávných let vyváželi je z polí, ohrazujíce jimi zahrady a polní cesty a stavíce z nich domy a stodoly. U Pocoucova staly se základem domácího průmyslu kamenického, štípajíce je klíny na kusy rozbili z nich koryta a schody. Množství jich upotřebeno bylo ku stavbě transversální dráhy a pokročili rolníci neustále z polí je odklizují, tak že den co den se ztrácejí.

Náplavy hlin cihlářských má okres jen po skrovnu.

Horopis a vodopis

Skroro středem okresu vine se řeka Jihlavka, majíc od Přimělkova, kde do okresu vtéká potok jihovýchodní, od Třebíče až po Čiměř, kde okres opouští, tok východní. Od řeky na obě strany krajina postupně se zdvihá, tak že na hranicích okres nejvyššími vrchy jest lemován, celý okres tvoří skoro jediný obzor, jehož středním bodem jest město Třebíč. Největší výše dosahují : na severu Chlum (kostel) 525, Smrček (u Čechtína) 671, Jelení Hlava (jižně od Věstoňovic) 616, Rudíkov (nyní v okrese Meziříčském) 523, Budišov 493, na západě Bukovec (nad Čichovem) 570, Salátův kopec (u Zašovic) 660, Brtník (jižně od Brtničky) 681, Kobylí Hlava 671, na jihu Sádek 568, Mikulovská hora 584, Klučovská hora 594, na východě Valecký kopec 528, Pivínská (u Střížova) 461, u Hrušky (poblíž Smrku) 480 a Kněžský kopec (u Budišova) 507.

Nejsilnější řekou okresu jest Jihlavka. Přítoky její jsou vesměs krátké. Na levém břehu přijímá potoky Chlumský, Čichovský, Čihalinský, Račerovský, pod Třebíčí potoky Podsoudsovský, Klapovský a Valdíkovský. Na pravém břehu nejmocnějšími potoky jsou : Stařečka, která přicházejíc od Heraltic Starčí protéká a v Třebíči do Jihlavky se ústí. Kožichovský potok neb Markovka proudící se od Slavic přes Kožichovice, Dobrou Vodou až pod nádraží vladislavské a Střižovský potok tekoucí od Slavíček, ústící se nad Vladislavou. Na západě okresu protéká od hranic předínských Předínem a Opatovem směrem severním potok Brtnička, na jihu teče Rokytná, která majíc vznik ze tří proudů, pod Kojeticemi v celek se pojí a ve svém dalším toku Jaroměřičkou sluje. Rybníků zachovalo se v Třebičském okrese dosti. Josu až na skrovné vyjímky majetkem velkostatků. K nějvětším náleží Valdikovský, Opatský a Podhájek (u Valdíkova), Pastvištný (u Starče), Steklý (pod Hvězdoňovicemi) a Vidlák ( u Opatova).

Podnebí

Podnebí okresu Třebického v pahorkatině Českomoravské tvoří přechod od podnebí mírného k podnebí drsnému, ležiť tento okres právě ve středu pahorkatiny na Moravě. Dosti mírným podnebím vyniká nejbližší okolí města Třebíče, jakož i celé údolí po řece Jihlavce od Sokolí po Vladislav. Nejtelplejší osadou okresu jsou Výčapy, majíce svah jižní, jsou na sever blízkým horským hřebenem chráněny, takže v zahrádkách před domy i vinné révě dobře se daří.

Dle pozorování jest průměrná teplota roční v plohách mírnějších 7,6 st. - 7,2 st., v polohách drsnějších, vyšších 7 st. - 6,5 st. Průměrná teplota celého okresu v měsích zimních jest - 2,4 st., v jarních 7,6 st., v letních 16,3 st. a v podzimních 8,5 st.  Nejnižší roku 1903 pozorovaná teplota byla ´18. ledna na Sádku -20,6 st., nejvyšší dne 7. září v Slavicích 27 st.

První sníh napadl roku 1903 dne 11. listopadu u Výčap, Mikulovic a Budišova dne 12. listopadu.

Větry převládají severozápadní a severovýchodní se silou 2,9.

Krajinný ráz

odpovídá úplně pahorkatému terénu. Na svazích jižních, bývá-li půdy orné dostatek, střídají se nivy poseté obilím a jetelem s okopaninami. Však kde jsou místa štěrkovitá, tam vidíme buď suché pastviny nebo borové lesíky. Na svazích severních daří se výborně lesům, zvláště jehličitým. Tak střídá pole s hájem a lesem. Zvláštní pohled skýtají pole posetá balvany žulovými od Podsoudcova směrem k Velkému Meziříčí a k Budišovu.

Květena

Nejvíce jest tu lesů smrkových, modřinových a bukových, ještě méně lesů březových s podrostem jalovce a vřesu. Borůvek v lesích našich jest jen po skrovnu, někde chybí docela. Na loukách mezi lesy tvoří se močály a rašeliniska, na kterých převládají sitiny, suchopýry a ostřice s podrosem hustých mechů. Na těchto loukách rostou z jara bledule.

Osazování krajiny

Osady

Nelze o tom pochybovati, že kraj Třebický, chladný a hornatý, za dřevných let hustým lesem byv pokryt, později osazen byl lidem, nežli jiné naše kraje teplejší a úrodnější. Předvěkého pohřebiště rozsáhlejšího dosud nikde u Třebíče objeveno nebylo. Jedntolivé popelnice s pokličkami nalezeny byly v Horních Vilímovicích a kamenné nástroje porůznu, zejména u Výčap a Klučova.

Jména všech 73 osad okresu Třebického jsou česká, většina osad má jméno po zakladateli, které jest buď na "ice" nebo "ovice", aneb na "ov" a "ín". Ze jmen je patrno, že osady až na skrovné vyjímky založeny byly za dob pohanských.

Osad zaniklých má okres Třebický několik. U některých dá se doba zániku určiti, o jiných neví se, kdy zpustly a na některé jen názvy tratí upomínají. K prvním náleží : Dašov u Štěměch, Stančice, Martinice, Petrůvky a Jeníšov u Opatova, Hofeřice u Okříšek, Čertovec a Lhota u Přibyslavic, Březová u Roketnice, Kosovice u Stříteže, Arklebice u Kožichovic. Ke druhým : Dobrkovice a Víckov u Sokolí a Popovice u Starče. Ke třetímu druhu : Slavětín u Sokolí, Radíčovice u Okřešíc, Hrdoňovice u Nové Vsi, Bezděkov u Čihalína, na Lubích (v zakládací listině osada Lubané) u Čechtína, na Mladkově u Svatoslavě, Padvanov u Vladislavě, Hrušov u Petrůvek.

Hrady a tvrze

Jediný ze středověku zachovalý hrad jest Sádek, silnou pevností býval klášter Třebický a město Třebíč. Jiných rozsáhlých hradů v okrese nikdy nebylo, za to hojnost hrádků neb tvrzí. U kláštera stávala tvrz, původní to lovecký hrádek, až do  r. 1468. U řeky Jihlavky byly tvrze v Přibyslavicích a Bransouzích, směrem k Telči v Čechočovicích, Markvarticích, Štěměchách a Dašově, též v Krahulově, v Heralticích a u Radonína (Střela). Na východě měly tvrze : Nárameč, Budišov, Okrašovice, Střížov, Slavíčky a Dolní Vilímovice. Na jihu Starč a Mikulovice, na severu Červená Lhota a Čechtín.

Většinou náležely osady klášteru Třebickému, který do správy dával svým manům mnohé statky, z nichžto později vladycká sídla se vyvinula. Jiná skupina osad byla ve středověku zeměpanskou patříc ku hradu Rokštejnu, později připadla Sádku. Většinou samostatný statek byl Budišov, menší Heraltice, Předín a Opatov. Roketnici s okolím držel klášter Lucký. Skoupením menších statků povstaly v okrese tři velkostatky : Třebický (seniorát rodu hrabat z Valdštejna), Sádecký (alodní statek hrabat Chorynských z Ledské) a Budišovský spojený s Tasovem (alodní statek baronů Bratta-Dragono). Mnoho pozemků v okrese panství Brtnické (Okříšky, Pokojovice, Heraltice, Opatov), méně panství Lesonické (Mikulovice, Výčapy, Slavice), nejméně velkostatek Hrotovský (Klučov).

Samoty

jako jiné hornaté kraje má i tento okres četné samoty, jsou to ponejvíce mlýny, myslivny, dvory, hospody, někdy také letohrádky a zámky, v novější době nádraží a strážné domky u železnic. Mlýnské samoty na řece Jihlavce jsou : Drdlův a Pavlovský u Chlumu, Chřástkům (Chrástkův) a Otrubův u Čichova, Rezkův a Červený u Petrovic, Wolfův (Padrtův) a Padrtův (nyní Fundulusův na meltí dřeva) u Sokolí, Pošův u Řípova, Churavý a Táborský u Třebíče, Horní mlýn nad Vladislaví a Halouskův pod Číměří. Jiné mlýny jsou u Chlumu "Leština", 3 u Brtničky a Opatova, mlýn Nechvátalův a Dašovský u Štěměch, Holý, Zádušní a Trojanův mlýn u Římova, Červený mlýn pod Sádkem, Pastvištný u Starče, Parný u Krahulova, Drobných u Petrovic, Hluchý a Janův u Třebíče, Kovárna u Ptáčova, Opatský u Vladíkova a mlýn Svatoslavský. V továrny proměněny byly osamocené mlýny : Papírna u Přibyslavic, Borovina u Třebíče a mlýn pod Vladislavou (nyní továrna na umělá hnojiva), z mlýna Březovského (u Roketnice) v novější době upravena myslivna.

Osamocené myslivny stojí : u Nové Brtnice, Karlín (dříve sklené hutě) u Opatova, myslivna u Předína, bažantnice u Račerovic, myslivny "na Březinách" a "Cejpech" u Svatoslavě.

O samotě stojí dvory : Hynkov u Číchova, Vartenberk u Okřešic, Nový Dvůr uTrnavy, Topol u Náramče, letohrádek "Na Seči" (Waldsteinruh). Od osad vzdáleny jsou též zámek Budišovský a hrad Sádek. Osamocené hostince jsou : Loudilka u Heraltic, Veverka a Roketnice, Červená Hospoda u Starče. Nádraží : u Kojetic, u Starče a u Bransouz, u Vladislavě, Řípova a Krahulova. Cihelny jsou u Řípova, u Račerovic, u Roketnice, u Trnavy aj. O samotě u Pozďátek leží sirkové lázně "Dobrá Voda".

Obyvatelstvo

Nářečí a kroj

Až na skrovné vyjímky jest obyvatelstvo tohoto okresu národnosti české, na západní straně mluví dialektem českým, kdežto na východě až po samou Třebíč slyšeti některé tvary hanácké jako : beli sme, pudem dům, han (místo ano). Z národní slavností a zvyků zachovaly se nepatrné zbytky jakož i z původního kroje. Jen staříci poněkud dle něho se šatí. Na Chlumě nosí staří muži kazajky ze šedého sukna modře kostkovaného upjaté až ke krku, koženky do bot a obyčejné klobouky. V zimě bílé neb hnědé kožichy vyšívané na zádech a beranice, tak se též šatí staří muži v trnavě a v okolí. Nejlépe starý kroj zachovali dosud dva staří výměnkáři v Náramči : "Chodí v černých koženkách s černým vyšíváním, které do vysokých, silně leštěných bot těsně jsou vpraveny. Též nosí tmavomodrou neb černou vyšívanou vestu upnutou až ke krku bílými kovovými knoflíky "klimburáky". Na krk vážou v předu na uzel nachově červený, hedvábný šátek a nosí krátký s vestou stejně dlouhý kabátek barvy tmavomodré, v zimně staré ovčí kožichy s tulipány". Ženské, které nosívaly krátké sukně, úzké šněrovačky a velký šátek na hlavně, již jen v některé vesnici (v Trnavě) takto se nosí. V Kožichovicích a okolních vesnicích oblékají ženské více krátkých, různobarevných sukní t. zv. "kanafasek" a "kartounek", nosí dlouhé, barevné "fěrtochy", šněrovčky ("lajblíky") a "kacabajky", v zimě černé kožíšky. Hlavu ovinují barevným "saským šátkem", zavázaným "na babku" neb "na kukli". Jdou-li přes pole, nosí velký šátek zv. "fabrický", jenž slpývá přes hlavu a ramena a "na cep" jest daný. Na krku mívají skleněné korálky, na nohou punčochy a šněrovací střevíce. Doma nosí "trepky", služky "dřeváky".

Uspořádání statku

Bývalých dřevěných domů, ze kterých se skládaly naše horské vísky, je již po řídku. Nynější domy, stavěné z cihel a kamene, kryté taškami, jsou štíty obráceny do ulice neb na náves a odděleny od sebe dvory. Pod štítem mívají 2 neb 3 okna, která náležejí jedné aneb  dvěma světnicím. Uspořádání bývá následující : z předu světnice s 2 okny do ulice a jedním do dvora, za světnicí pod jednou střechou postupují dále síň a kuchyň, stáje, kůlna a napříč po celé šířce dvora stodola, která odděluje sad ode dvora. Někdy stává stodola za sadem, pak bývá sad ode dvora oddělen plotem.

Nábytek rozestavují obyčejně takto : v koutě mezi oknem do dvora a prvním oknem na ulici stává stůl a v koutku za ním stávala almárka, v níž se schovávaly peníze, spisy, knihy a chléb (nyní už málokde), u stolu při obojí straně jsou lavice. Mezi okny stává truhla na šaty, u poměštěných rodin "kostn se šuplaty", v druhém koutě postel jedna neb dvě až ke kamnům, která stojí v třetím koutě. Na stěnách visí mnoho barvotiskových obrazů svatých. Kde mají světlé, velké kuchyně, tam přestěhují do nich lavice, stůl pak stává uprostřed světnice ("po pansku").

Živnosti

Hospodářství

Předním zdrojem výživy obyvatelstva jest polní hospodářství spojené s chovem dobytka hovězího a vepřového. Pole dosud jest rozděleno na lány, půl a  čtvrt lány a podsedky. Rozměry lánů nejsou a nebyly nikdy stejné : v Trnavě na př. měl lán 26, v Číchově 30, v Čechtíně 37, ve Stříteži 55, ve Výčapech 60, ve Smrčném 75, v Kožichovích 88 měr. Na panství Sádeckém v Čáslavicích 40, v Římově 60, ve Stači 88 a v Kojeticích 108 až 114 měr.

Z obilí daří se v tomto kraji nejlépe žitu a ovsu, také se pěstuje ječmen a pšenice (tato obyčejně jako jař), z okopanin brambory a tuřín. Proso a konopí, které za dřevních dob také se selo, nelze již v okrese spatřiti. Na panských polích pěstují hojně řepku, v severních a hornatějších končinách okresu něco lnu. Pícní rostliny : jetel červený a bílý (tento více pro semeno) někde i vojtěška daří se po celém kraji. Pole písčitá osévají nyní úročníkem a vikví ptačí. Čočka i hrách, též mák dávají výnosy uspokojivé jen v některých polohách. Kukuřice seče se na zeleno jako rostlina picní. Nejdůležitější plodinou okresu je brambor, jemuž všude výborně se daří. Jest podkladem veškerého hospodářství a lihovarnictví.

Ovocnictví pěstují obyvatelé pro potřebu domácí ponejvíce jen v zahradách. Málo ovoce jde na prodej. Daří se třešně, jablka, hrušky a slívy.

Dobytkářství hovězímu věnuje se patřičná pozornost. Ještě před 30 lety měli rolníci mnoho dobytka drobného domácího plemene. Dnes i u menších hospodářů vídáme dobytek rázu ušlechtilého švýcarského, holandského neb kravařského. Hojnější pěstování pícnin zvyšuje chov dobytka hovězího. Domkaři a nádeníci chovají si kozy. Pěstování ovcí silně pokleslo, též chov prasat jest slabší než dříve, což jest následkem obmezeného dovozu bagounů z Uher. Včelařství věnuje se chvalitebná péče. Drůbežnictvím zabývají se hospodyně.

Řemesla, průmysl a obchod

Řemesla kvetla v Třebíči od středověku až do nejnověších dob. Byloť to hlavně soukenictví, které teprve v poslední době zaniklo. Výroba suken přestala, zbyly toliko obchody se sukny.  Za to zmohlo se koželužství, jirchažství a obuvnictví, která řemesla nyní se provozují po továrnicku. Za dob našich usazují se i na venkově dobří řemeslníci, zvláště krejčí, obuvníci, truhláři i zámečníci pro lacinější výživu a pracují do měst. Obuvnickým závodům v Třebíči dodávají hotovou práci nejvíce řemeslníci na venkově. Také mnoho dělníků venkovských dochází denně do továren koželužských v Třebíči a Borovině. V zimně živí se dobrá část lidu venkovského kácením stromům a děláním dříví. Zejména z lesů panství Sádeckého vyváží se tato léta spousta krásného kmenového dříví do cizozemska (do Drážďan). V Předíně, Čáslavicích a j. pracují o perleti, v Opatově dělávali šindel.

Z průmyslových závadů zanikly všechny pivovary až na Třebický, přestaly též pracovati sklárny u Opatova, zašly rudné doly u Třebíče, Petrovic a Předína a přádelna pod Vladislaví. (V Třebíči stávala na Novém Městě papírna, která r. 1774 povodní úplně zničena byla).

Za to umohlo se lihovarnictví. U všech větších panských dvorů jsou palírny, jejich výpalky krmí se hovězí dobytek, zvláště voli. Papírna u Pribyslavic silně byla rozšířena, přádelna u Vladislavě přeměněna napřed na továrnu čokoládovou, pak na továrnu umělých hnojiv. Parní pila zřízena jest poblíž nádraží v Okříškách, vodní pily u mnohých mlýnů, parní cihelna u Boroviny. U vsi Římova doluje se na tuhu, která se plaví a mele v plavírně pod Sádkem.

Střediskem obchodu jest Třebíč. Sem dovážejí rolníci nejen okresu Třebického, nýbrž i okresů okolních zemské plodiny a dobytek na trh a kupují své domácí potřeby. Čilí obchodníci s obilím sjou zejména Židé. Ovoce a zelenina dováží se do Třebíče buď z Brna neb ze Znojma a vápno pro koželuhy a jircháře z Maršova od Vev. Bytéšky. Čilý obchod s dřívím provádí se na stanicích Stařecké a Kojetské, obilní a dřevní obchod v Okříškách.

Spojovací prostředky

Třebický okres již před 40 lety měl dostatek dobrých silnic, které spojovaly město Třebické s Brnem, Velkým Meziříčím, Jihlavou, Stonařovem a Třeští, s Kamenicí, s Jemnicí, se Znojmem, Hrotovicemi a Dalešicemi, ale postrádal železnic a silniček, které by pojily jednotlivé obce s hlavními silnicemi.

První železnice, kterou r. 1872 stavěli, byla severozápadní dráha. Ale naděje v ní kladené, zejmína hlavní požadavek, aby nádraží blo poblíž Třebíče, se nesplnily. Toto položeno přes 7 km od Třebíče pod horou Stařeckou. Chyba poněkud napravila se r. 1885 stavbou transversální dráhy ze Zastávky (Božího Požehnání) do Okříšek, kterou se dostalo městu kýžené blízké stanice.

Školství

Že farní osady okresu Třebického již v 15. století své školy měly, o tom nelze pochybovati, avšak zprávy o nich velmi řídké se nám dochovaly. Zejména Bratři starali se o řádnou výchovu své mládeže.

Po bitvě Bělhorské školství velmi pokleslo. Ku konci 17. století byl školy jen v Třebíči, v Čáslavicích, Roketnici, Opatově, Heralticích, ve Vladislavi a ve Starči. Náprava ve školství se za panování Marie Terezie, úplná reorganisace škol zákonem z r. 1869.

Na základě tohoto rozmnožovány a hojně zřizovány byly školy také v osadách menších, jak toho potřeba kázala. Pokrok ve školství i na venkově jeví se všestranný.

Jednotlivé obce

TŘEBÍČ

Celé město sevřeno jest v nízké roklině a pro strmé žulové skály na levém břehu rozšiřovati se nemůže, za to šíří se na břehu pravém směrek k Stříteži a Kožichovicům, kde jest pozvolné, mírné stoupání.

Název Třebíč jest přídavné jméno odvozené od jména osobního "Třebek", slulo původně Třebeč a bylo mužského rodu.

Třebíč jest město starožitné, stojící v popředí českých měst na Moravě. Od svého povýšení na město r. 1335 obehnáno bylo mocnými hradbami, jichžto zbytky posud viděti lze, zvláště okolo řeky. Silně opevněno bylo pouze vnitřní město, které pozůstávalo jen z rozsálého náměstí a z jedné ulice vedoucí okolo kostela sv. Martina. Hradby po obnovení měly 12 čtverhranných bašt, 2 kulaté a 4 čtverhranné věže. Do města se vcházelo se 3 branami : vídeňskou, Jihlavskou a Brněnskou. Kromě toho bylo v hradbách několík branek (forten). Příkopy okolo hradeb zavodňovali z rybníka "Jordánu" na nynějším náměstí Frant. Josefa (před gymnasiální budovou). Aby voda v příkopech stejnoměrně se držela, byla od brány Brněnské (Jejkovské) až po pivovar v oblouku důmyslně sestavená stavidla, na jejichž zbytky při stavbách dosud přicházejí. (První byla sbořena brána Vídeňská r. 1847, druhá Jihlavská r. 1886 a konečně Brněnská (Jejkovská) r. 1900).

Dějiny starší města Třebíče úzce jsou spojeny s dějinami benediktinského kláštera Třebického od jeho založení až do jeho zaniknutí. Založen byl kláštera Třebický r,. 1101 od bratří Přemyslovců Oldřicha, knížete Brněnského a Litolta, knížete Znojemského.

Jména osad jsou v zakládací listině až k nepoznání zkomolena. Mnohé osady od té doby spustly a zašly. Zejména již r. 1304 vpádem Kumánů na Moravu na panství kláštera Třebického spustošeno a spáleno bylo 27 osad.

Lovecký hrádek "Třebíč", dle kterého klášterní založení pojmenování bylo, stával ve dvoře panském asi na místě nynějšího lihovaru. Není pochyby, že stavba kláštera mnoho řemeslníků do těchto končin přivábila,  kteří zde se trvale usadili, čímž osada Podklášteří povstala.

Stavba rozsáhlého kláštera a nádherného kostela nová řemesla sem zavedla a čilý ruch klášterní, jenž postupem 12. věku zde zavládl, zejména četné poutě lákaly sem nové obyvatelstvo, a to i Židy, až konečně prostor na levém břehu řeky Jihlavky úplně byl zastavěn a na pravém břehu stavěti se počalo. Tím položen základ nynějšího města Třebíče. Tato osada rychle a utěšeně vzkvétala a byla s Podklášteřím podřízena klášteru, jenž jako jiné kláštery v Čechách a na Moravě svým poddaným důležitá práva a imunity získal.

pod ochranou klášterskou obec Třebická tak zmohutněla.

Obyvatelstvo městečka Třebíče převahou českého, tvořili rolníci, řemeslníci a kramáři.

Po vypálení a rozboření města r. 1468 trvalo to několik let, než obyvatestvo do spustošených domů se vrátilo.

Za největšího rozkvětu Jednoty v Třebíči povzneslo se tu soukenictví k výši, na jakou nikdy v dobách pozdějších nedospělo. Vyráběla se tu sukna "jadrná třebická" veliké jemnosti a obzvláště skvělých barev, a ta vysílal cech pravidelně na mnoha vozech k trhům do Lince, odkud si pak prostřednictvím tamních kupců zjednával i přímé obchodní spojení s Augšpurkem a Norimberkem.

to všechno změnilo se ihned, když ve století příštím bratři šli do vyhnanství. Na místo jemných suken krásných barev vyráběla se pak jenom prostá sukna pro výroční trhy do nejbližšího okolí a vývoz přes Linec do Říše uplně přestal.

Veškeré téměř domy na náměstí měly nádherné štíty, namnoze sgrafitované, domy některých rodin bohatších sgrafita po celých průčelích. Radnici zbudovala obec po požáru v r. 1599 ve slohu české renesance a okrášlila uvnitř bohatými freskami.

R. 1608 arcivévoda Matyáš táhna s vojskem do Čech, zdržel dne 2. května v Třebíči, pak postupoval dále přes Okříšky a Brtnici k Jihlavě. Den po jeho odchodu (3. května 1608) vyhořela nedopatřením celá Třebíč.

K dovršení bídy dostavila se téhož roku 1630 strašná neúroda. Lidé kopřivy, trávu, listové řasy, žaludy a řezanku na mouku mleli, chleba z toho si dělali a houfně hlady mřeli.

Roku 1643 obrátila se válka na Moravu a zřízeno v Třebíči vojenské skladiště. Od té doby hrnuly se těžké bědy válečné na město měrou vrchovatou. Roku 1644 byly rekvisice na obilí, mouku, furáži a dobytka tak hrozné, že vyčerpaly naprosto veškeré zásoby v městě i na celém panství. V kraji nastal hlad a roku následujícího dostavila se morová rána.

Po příchodu Švédů téhož roku  byla obec téměř vylidněna a potřebovala dlouhé řady let ku svému zotavení.

Z řemesel utrpělo největších škod soukenictví, když právě mistři soukeničtí jsouce nejhorlivějšími vyznavači staré víry houfně šli do vyhnanství. Ostatní živnosti neměly v městě ožebračeném nijaké půdy. Největší část cechů zanikla za 30leté války docela.

A nejhorším zlem všeho bylo, že měšťané na domech ve vnitřním městě počali se vzdalovati řemesel, která jedině mohla získati zpět ztracený blahobyt. Sousedé z předních rodů dovedli býti nanejvýše hostinskými a řezníky a počali se věnovati orbě. Řemesla se stěhovala ze středu města ven do chudých domečků a chalup na předměstích, k nenahraditelné škodě obyvatelstva.

V létech 1765 - 1769 následovaly za sebou veliké neúrody, tak žel lidé dle svědectví kronikáře Svobody "všelikou trávu, kopřivy, lebedu, otruby, ba i kůry se stromů pro zahnání hladu požívali". povstaly z toho pak nemoci a veliká umírání a také zde v Třebíči vyžádal si hladomor těžkých obětí "neboť neminul ani jediný den, ve kterém by i deset a více funusů nebo kromě těch, kteří sobě na funus pomoci nemohli a své děti, rodiče neb přátele bez zvonění, bez kněze a kantorů jen na krchov třebas v noci odnesli, tak že hrobaři s mnohými nádeníky nebyli v stavu dosti hrobů vykopati".Ne

Neúrody opětovaly se i v letech 1771 a 1772, tak že prá se opět lidé živili otrubami, kořínky a mlýnským prachem a nastávaly znovu nakažlivé nemoci.

Zlé neúrody měly za následek veliké povstání selské r. 1775, které právě v okresech kolem Třebíče nabylo povážlivých rozměrů a vojenskou mocí musilo býti potlačeno. Také nemělo město za doby těch neúrod téměř pražádných trhů a přemnozí z měšťanů na hlavním náměstí, kteří z hospod se živili, přišli tím na mizinu.

V roce 1830 zpustošilo město ohromná, do té doby nikdy nevídaná povodeň, a za cholerových epidemií v letech 1832 a 1836 přestal všechen ruch v obchodech a řemeslech. Teprve na začátku druhé polovice let čtyřicátých počal se magistrát starati, alespoň aby odstranil nejhorší duševní nedostatek, domáhaje se zřízení hlavní školy o 3 třídách a spojené s ní reálky o dvou ročnících. Avšak po novém neštěstí, požáru a to ze dne 25. května 1847, při němž shořelo zase 116 stavení.

Nedostatku vody pro domácnost potřebné pomoženo upravením vodovodu (Pitnou vodu skýtá vodovod jen v zimě, v letních měsících obsahuje voda mnoho řas, poněvadž nádržka vodní (rybník) proti žáru slunečnímu chráněna není. Snad by se tomu odpomohlo, kdyby nádržky vodní opatřily se klenutím a ledem zchzovaly). Zdravotnictví městské zlepšeno urovnáním a kanalisací ulic, zřízením moderních jatek, zalesňováním pustých míst a upravením stinných procházek, město elektricky osvětleno.

Průmysl, obchod a hospodářství mocně se zdvihaly od r. 1885, kdy v samé blízkosti města postaveno nádraží příční dráhy (transversálky).

Školství

Jest vůbec známo, že benediktini ve svých klášteřích nejen kleriky řeči latinské a vědám bohosloveckým vyučovali, nýbrž i pro laiky školy vydržovali podobné nynějším gymnasiím. Tak se dělo i v bohatém klášteře třebickém od počátku jeho založení. Tam schopní mladíci učili se mluvnici, logice a řečnictví, také počtům, měřičství, astrologii a hudbě. Z těchto škol zajisté vyšli znamenití Třebíčané : Zdeněk z Třebíče, jenž r. 1292 sepsal latinský formulář a cís. notář Adam, syn Petra z Třebíče, jenž r. 1406 potvrdil třebického rychtáře Martina.

Když postupem času osada Třebíč na pravém břehu Jihlavky se rozšířila a v ní kostel s farou zřízeny byly, tenkráte, dle kroniky Střelkovy, také škola pro cvičení mládeže zbudována byla. O jejích osudech mnoho nevíme. Stála jako jiné školy po dozorem farářův, kteří měli ve škole právo učitele na ní dosazovati a sesazovati. Když město opanovali vyznavači podobojí a bratří, obě tyto hlavní sekty měli školy své : prvá (stará škola)  byla u sv. Martina, druhá na Jejkově "u Zboru".

Po bitvě Bělohorské a zejména po 30leté válce v zemi naší úplně spustošené a schudlé školství valné pokleslo. V Třebíči zůstala toliko škola městská a ta na stupni nízkém. Dle zprávy z r. 1671 učili se tam hoši počtům, psaní a hudbě, též české a německé řeči a katechismu v obou jazycích.

Jejkovská škola povstala z naléhavé potřeby pro děti z předměstí : Jejkova, Domků a Nového Města, jichž r. 1787 napočteno 281. Pto ten školský okres vyhlídlo město staveničtě původně v zahradě kapucínského kláštera, poněvadž s jistotou se očekávalo, že tento brzy zrušen. Když se tak nestalo, postavena byla škola na území zahrady sousedského špitálu. R. 1847 vyhořela a znova byla postavena. Tam zůstala Jejkovská škola až do r. 1888, kdy při reorganisaci škol utvořeny 2 okresy školské, totiž Vnitřní Město - Stařečka - Horka - Domky - Jejkov jakožto I. okres a předměstí Nové Město a Nové Dvory jakožto II. okres. Pro tento zakoupen a za školu upraven byl dům čís. 42. na Nových Dvorech. Stará školní budova Jejkovská stala se městským sirotčincem.

R. 1874 německá strana zažádala za zřízení dívčí německé měšťanské školy, což bylo povoleno. Později pomocí Schulvereinu založena něm. chlapecká škola v Městě. Když gymnasium opět počeštěno bylo, dostala se něm. straně "za náhradu" německá chlapecká měšťanská škola. Avšak i české zastupitelstvo postaralo se, ab v  městě byly zřízeny byly měšťanské školy, české a sice chlapecká i dívčí, tak že dnes má Třebíč následující obecné a měšťanské školy :

1. Pětitřídnou čekou obecnou školu chlapeckou

2. Pětitřídnou českou obecnou školu dívčí

3. Pětitřídnou českou obecnou školu chlapeckou na Nových Dvorech

4. Pětitřídnou českou obecnou školu dívčí na Nových Dvorech

5. Trojtřídnou německou obecnou školu

6. Trojtřídnou českou měšťanskou školu chlapeckou

7. Trojtřídnou českou měšťanskou školu dívčí

8. Trojtřídnou německou měšťanskou školu chlapeckou

9. Trojtřídnou německou měšťanskou školu dívčí

Pokračovací průmyslová škola byla zřízena r. 1886, odborný kurz obuvnický při ní r. 1905.

Gymnasium bylo povoleno dne 14. srpna 1871.

Obchodní škola založena byla r. 1901. Popud k založení dal Václav Hrubý, prof. vyšší obchodní školy v Prostějově, jenž upozornil, že by při rozvětveném průmyslu a obchodu v Třebíči s prospěchem dala se zříditi česká dvoutřídná obchodní škola. Při škole otevřen r. 1902 jednoroční kurz pro dívky, také s ní spojena pokračovací škola pro učně obchodnické.

Zimní hospodářská škola dvoutřídná jest v Třebíči od r. 1902. Vlastní budovu (u Slavické cesty) obdržela r. 1905.

Dětské zahrádky má Třebíč tři. První byla založena r. 1882 družstvem několika měšťanů ve vnitřním městě a vydržována první občanskou záložnou v Třebíči. Druhou založila městská obec na Nových Dvořích r. 1885.

Třetí německou založil r. 1881.

V Třebíči bývalo 15 cechů : soukenický, řeznický, mydlářský, krejčovský, ševcovský, tkalcovský, kožešnický, bednářský, pekařský, hrnčířský, truhlářský, provaznický, kloboučnický, punčochářský a mlynářský.

Kromě potřebných řemesel rukodělných kvete nyní v Třebíči průmysl jirchářský a zpracování kůže vůbec. Koželužství a jirchářství továrnicky provozované vyvinulo se z průmyslu domácího, kterým v Třebíči se zabývali od pradávna. Zvláště vynikají koželužny rodiny Budišovských v Borovině a na Stařečce a továrny rodin Haskovy a Subákovy (v Žid. městě). Jirchárny bratří Nováků. Továrka Karla Budiškovského synové vyrábí kůže všeho druhu pro obuvníky, sedláře a řemenáře, řemeny pohonové, kůže galanterní, kožené čalouny, koženou výzbroj pro vojsko, kožená lodní lana a j. Tovar vyváží se do Německa, do Itálie, do států Balkánských a do Egypta.

Z domácího řemesla ševcovského, které i pro vzdálenější trhy na Moravě a v Dolních Rakousích pracovalo, vyvinul se průmysl obuvnický, jenž má zde mimo velkou továrnu Cinkajzlovu 13 menších továren zaměstnávajících mnoho lidu domácího a venkovského. Vyrábí se obuv všeho druhu.

Kromě uvedených průmyslových závodů má Třebíč : parní pivovar a sladovnu, elektrárnu, lihovar, výrobu sodovky, octárnu, 2 továrny na likéry, 2 kruhové cihelny, slévárnu, 2 strojírny, 2 barvírny a knihtiskárnu.

Nemocnice

První zprávy o nemocnici v Třebíči máme ze sboru bratrského, kde měli sanatorium pro choré členy Jednoty. Toto trvalo do r. 1640, když poslední jeho správce odešel do vyhnanství. R. 1854 zřízena dobrovolnými příspěvky obecní nemocnice na 12, později na 30 postelí.

V letech 1901 - 1903 zbudovala obec velkou městskou nemocnici. Má ústřední topení a elektrické osvětlení.

Lázně byly v Třebíči od časů pradávných. Lázně měnily často majitele, až počátkem stol. XVIII. úplně zanikly. Veřejné parní lázně založeny byly na Stařečce v domě Synkově r. 1890.

Chorobinec !sousedský špitál" zvaný, založil r. 1405 měšťan Janko pro schudlé, staré měšťany.

ARKLEBICE viz. KOŽIHOVICE

BENETICE

odvozeno od jména Beneta neb Beneda, což značí obyvatele poddané benediktinům, aneb osadu založenou Benetou.

BEZDĚKOV viz. PŘEDÍN
BOCHOVICE

osada jest pojmenována dle osobního jména Boch, zkráceniny z Boleslav.

BRANSOUZY

lid říká Bransuze, jmenovaly se původně Bransudy, dle osobního jména Baransud.

BRTNICE NOVÁ viz. NOVÁ BRTNICE

BRTNIČKA

zvaná též Malá Brtnice a Brtničky, jest zdrobnělé slovo odvozené z Brtnice. Nedaleko stávala dnes již zaniklá ves Stančice a náležela klášteru Dalešickému. Ze starších rodin nejznámější jest rodina Brabencova, ze které pocházelo několik kněží a učitelův.

BŘEZOVÁ viz. ROKETNICE

BOHDÍKOVICE viz. BUDÍKOVICE

BUDÍKOVICE

vlastně Bohdíkovice, odvozeno od osobního jména Bohdík neb Bohudík. nejdéle drží rodné domy rodiny : Cáhova, Jurdova, Vávrova a Veškrnova.

BUDIŠOV

má své jméno od zakladatele Budiše (Budislava). Městečko leží na rozvodí řek Oslavy a JIhlavky. Kilometr severovýchodně od městečka stojí zámek, bývalá to vodní tvrz, postavená na velmi výhodném a proti nepříteli důkladně chráněném místě. Zámek nynější jes budova prostranná, dvoupatrová, tvořící nepravidelný čtverec o šedesáti světnicích. Před zámkem - kde kašna z jediného žulového balvanu vytesána stojí - býval druhdy pivovar, který r. 1892 byl sbořen.

Obyvatelé se živili hlavně rolnictvím, ale i obchody a řemeslem.

Mezi staré rodiny patří : Machátova, Krčálova, Lysých, Chybova a Chalupova.

Mezi budišovskými rodáky v přední řadě stojí zakladatel olomouckého "Poettingea". R. 1819 dne 25. října narodil se v čís. 103 u zámku Emanuel Jan Maria Josef Norbert hrabě Poetting-Persing. Zemřel dne 5. února 1898 na zánět plic.

Kněz Šula Václav, nar. 1814, zemř. 1886 v Brně, byl farářem Šitbořicích, halvním podporovatelem nadace pro zdejší školní dítky a národním buditelem.

Také se zde narodil dvorní pěvec Alois Naderle, syn učitelův, jenž první při veřejném koncertě v Praze zazpíval Tylovu píseň "Kde domov můj" na Škroupův nápěv.

ČÁSLAVICE

starožtná osada pojmenovaná dle zakladatele Čáslava. Staré rody jsou Hobzů, Venhudů, Ryglů, Bartésů, Pražáků, Pomahačů a j.

ČECHOČOVICE

název osady lze odvoditi od osob. jm. Těchota, původně sluly Těchočovice

Místo, kde stávala tvrz pánů Čechočovských, nalézá se v zahrádce čís. 19, nynější hospody, kde posud znáti kopeček s valy.

ČECHTÍN

osada, pojmenovaná dle zakladatele Čechty.

Rodný dům drží nejdéle rody Sochorův a Cáhův.

ČERVENÁ LHOTA

Slovo Lhota neb Lhůta značí smlouvu neb právem určenou dobu platební, protože nově založené osady za dřívějších časů na určitou dobu (lhůtu) od poplatků  osvobozeny bývaly, nazvány Lhotami. Červenou nazvána později, poněvadž kostel byl zevně a uvnitř červeně pomalován a též zdejší zámeček (tvrz) ve středověku červenou rustikou okrášleny byl. Již r. 1436 jmenovala se Červenou Lhotou

ČIHALÍN

název svůj vzala od zakladatele Číhaly. V dřívějších listinách se též vyskytuje jako Šahalin neb Šachalin. Lidé živí se rolnictvím. Okolo 100 let drží rodný dům rodiny Blažků, Veselých a Kotrbů.

ČÍCHOV

osada sestávající se ze dvou samostatných celků, jež za řekou Jihlavkou od sebe odděleny jsou. Jméno vzala od zakladatele Čícha. Jest to osada prastará. Byla r. 1101 darována klášteru benediktinskému v Třebíči.

U Čichova proráží prahorní vápenec rulu, zejména na levém břehu Jihlavky. Na straně třebické jest několik lomů, ve kterých vápenec od pradávna lámají.

ČIMĚŘ vlastně CTIMĚŘ

má jméno své od osobního jména Ctimír. Mlýn pod Číměří měl dvě kola mouční a jedno stupní.

Nejstarší jest rod Mašterův, připomíná se již k r. 1558. Přes 100 let drží rodný dům rodiny : Doležalova, Kašparova, Kratochvílova, Nevoralova, Nováčkova, Pavlíkova, Zásmětova.

DAŠOV viz. ŠTĚMĚCHY

DOBRKOVICE viz. PETROVICE

BOUBRAVA viz. VALDÍKOV

DOLNÍ VILÍMOVICE

dle zakladatele Vilíma (Viléma)

Lidé - muži i ženy - jsou z velké části vysocí a silní. oni sami sobě i okolní jim říkají "Tataři".

DOBRÁ VODA viz. POZĎÁTK

DOBRKOVICE viz. PETROVICE

DOUBRAVA viz. VALDÍKOV

HERALTICE

Svým jménem upomínají na zakladatele Heralta, od něm. Erhard neb Gerhard.

U osady stávaly kdysi vsi Služanov a Mosty.

HORNÍ SMRČNÉ

vede své jméno jako horská dědina, položená ve smrkovém lese. Přes 100 let drží statky rodina Toufarova, Lavičkova, Cáhova, Dufkova a Markova.

Horní Smrčné náleželo k nejstaršímu zboží kláštera třebického a sdílelo stejné osudy s Chlumem.

HORNÍ VILÍMOVICE

mají jméno od osob. jména Vilím. Názvem Horní se rozeznávají od D. Vilímovic. Dříve jmenovaly se též Vilémovičky.

Nejdéle tu drží dům rodina Jašova, více než  350 let.

HOSTÁKOV

název vzal od zakladatele Hostáka (Hostislava). Patříval k první nadaci třebického kláštera.

HVĚZDOŇOVICE vlastně JEZDOŇOVICE

jež jsou spojeny v jednu obec s Heralticemi, jmenují se po zakladateli Jezdoňovi.

CHALOUPKY viz. NOVÁ BRTNICE

CHLÍSTOV

ze starých dob též Chlustov i Chlistovice zvaný, založil muž jménem Chlust.

Jako jiné osady náležel Chlístov od nejstarších dob pánům z Heraltic, kterí jednotlivé vesnice jen z nouze jiným zastavovali, snažíce se v dobách příznivějších je znovu získati.

CHLUM

pojmenovaný podle přirozené polohy. Obyvatelé jsou vesměs zemědělci.

Rodiny Sedlák, Novotný a Laštovica drží rodný dům přes 100 let.

K Chlumu náleží Leština (mlýn o samotě v lese), Drdlův mlýn na Jihlavce, Pavlovský mlýn a vudova nádraží sever.záp. dráhy s vodárnou u Bransouz.

Chlum náležel mezi původní statky kláštera benediktinů třebických, kteří zde kostel vystavěli a faru založili.

JENÍŠOV viz. OPATOVICE

JEZDOŇOVICE viz. HVĚZDOŇOVICE

KAMENNÁ

neb Kamenné pojmenováno od množství žulových balvanů roztroušených po celém okolí. Nejstarší rody jsou Dvořákův a Buršíkův.

Dle nejstarší zprávy z r. 1349 patřila Kamenná ku hradu Mosticům (Mostišti).

KLUČOV

dle osobního jména Klúč, Klíč, správně Klúčov.

V KLučově měl kláštera třebický od pradávna nějaké zboží, o němž zmínka se děje r. 1406

KOJETICE

od osobního jména Kojaty. Kojetice náležely od starodávna ku zboží sádeckému. Hlavním zaměstnáním lidu jest rolnictví. Řemesla jsou zde nejpotřebnější, žádné neprovozuje se ve větší míře. Domkáři pracují v lesích o dřevě, jehož dovoz na nádraží skýtá rolníkům vedlejší výdělek.. Nejstarší rody sjou Svobodův, Holzův, Lampířův, Vaníčkův a Drobných.

KOSOVICE viz. STŘÍTEŽ

KOUTY

znamená ves zastrčenou neb nepravidelně stavenou. Kouty byly statkem kláštera třebického, který je v 15. stol. dal v zástavu. Nejstarší rodinou jest Zimolova, měla prý dům osvobozený od robory a členi rodiny nebyli bráni na vojnu

KOŽICHOVICE

od osob. jm. Kožich. Osada Kožichovice náležela od základu klášteru třebickému.

Jihovýchodně od Kožichovic na pozemcích čísel domovních 23 a 24, nynější trati "Pustá ves" stála kdysi osada Arklebice. Ještě r. 1755 připomínají se pole pusté vsi Jarakvic.

KRACOVICE

od osobního jména Krac. Staré rodiny : Němcova, Urbanova, Vaníčkova a Linhartova

KRAHULOV dříve KRALUHOV

od osobního jména Kraluh neb Krahul. K osadě náleží parní mlýn ležící na vypuštěném "Parném rybníku", vodu bere z výše položeného "Steklého rybníka" od Hvězdoňovic.

Nejstarší rodiny jsou : Dvořáček, Matys, Smejkoal, Vybíral.

Krahulov byl původně samostatným zemanským statkem s tvrzí, ze které se jižně od kostela zachovaly skrovné zbytky zdiva s hlubokými valy.

V Krahulově se narodil r. 1862 dr. Fr. Kuthan, znamenitý lékař, zakladatel a majitel léčebného ústavu (sanatoria) v Tišnově.

KŘIŽANOV viz. BUDÍKOVICE

LHOTA ČERVENÁ viz. ČERVENÁ LHOTA

LOUKOVICE vlastně LOVKOVICE

od osobního jména Lovek. Přes 100 let drží rodiny rodný dům : Nahodilova, Němcova, Trojanova.

MARKVARTICE neb MARKVATICE

od osobního jména Markvarta.

MASTNÍK

 značí místo vystavěné na hlinité mazlavé půdě. ROdný dům drží nejdéle rodiny : Zahradníčkova, Novotných, Václavkova a Dokulilova.

MIHOUKOVICE viz. BUDIŠOV

MIKULOVICE

NÁRAMEČ

odvozeno od osobního jména Náramek. Staré rodiny jsou : rodina Tůmů, Šmídů, Roušova a Ujčíkova.

NOVÁ BRTNICE

neb Chaloupky, též Nová Brtnička, jest cinžovní vesnice založena ku konci XVIII. stol. na poštovní silnici brtnické poblíž odbočky kněžické. Obyvatelé se živí ponejvíce lesními pracemi.

NOVÁ VES

leží na rovince. O založení osady ústní podání se nezachovalo. Nová Ves jest novější založení, jak jméno ukazuje, snad povstala po spustošení blízkých osad Dobrkovic, Víckova a Bezděkova. Také Novoveská trať "v Hrdoňovicích" místo pusté osady značí.

Občané jsou vesměs hospodáři až na 2 obuvníky a 1 kováře. Domkaři chodí do přibyslavské papírny. Proto bývá při hospodářství bída o dělnou sílu.

OKRAŠOVICE

nazvané podle osobního jména Okraš. Zbtky bývalé tvrze jsou v panském dvoře, kde jest myslivna, v témže roce jest též sirný pramen.

OKŘEŠICE

od osobního jména Okříš. Staré rodiny jsou : Čapkova, Marešova, Najmanova, Nevrkalova.

Okřešice založeny byly benediktiny třebickými poblíž místa, kde stávla zaniklá vesnice Křižanov, která se v zakládací listině jmenuje.

OKŘÍŠKY

špatně Okříško, Okříška neb Okřížko. Obyvatelé zdejší bývali většinou rolníci a domkaři. Tito nacházeli práci na velkostatku.

OPATOV

značí základ neb majetek opatův. V listinách se nazývá též Opatovice a Vopatov. Nedaleko se nacházela osada Petrůvky, dnes již dávno zaniklá.

V Opatově narodil se 13. října 1785 Frant. Bohumír Štěpnička, národní buditel, básník lyrický a spisovatel pro mládež. Zemřel jako c. k. komorní rada r. 1832 v lázeňském městě Badenu u Vídně.

Na polích opatovských jest plno třísek na polo setlelých. Jsou to odpadky z výroby šindelů a vinohradských kotlů, které s výtěžkem se vyvážely dříve do jižní Moravy a do Rakous. S hnojem dostaly se třísky na pole.

PETROVICE

Zaniklé dvory : asi km cesty na jv. od Petrovic, stávaly ve středověku dva dvory - Dobrkovský a Víckovský

Domovní jména - až na Padrnosa a Fialu mají všichni zdejší rolníci kromě vlastního příjmení i jméno domovní, patrně po prvních majitelích těchto domů. Stále udržují se po domech jména : Jíra, Mareček, Harmas, Vidlák, Bartoš, Vaverka, Samek, Žličař, Vondrák, Karásek, Charvát, Matys, Severyn, Kučera, Vychyta, Blažek, Rezek.
Až do r. 1861 dolovalo se v pozemcích u samých Petrovic na železnou rudu (krevel), která se vozívala na Boží Požehnání a do Bolíkova.

PETRŮVKY

jest zdrobnělé slovo Petrovice.

POCOUCOV

san původně Podsoudcov. Patří k nejstarším statkům kláštera třebického. Přes 100 let drží domy rody Pavlíkův, Vlčanův a Bouzkův.

Někteří obyvatelé, zejména domkaři, živí se kamenictvím. hojnost tvrdé namodralé žuly skýtá jim nejbližší okolí vesnice.

PODKLÁŠTEŘÍ

jest osada pod klášterem. Když stavěl se rozsáhlý klášter a nádherný kostel benediktinský, usadilo se množství řemeslníků a dělníků na prostoře pod klášterem, kde si na stráních nad Jihlavkou bez ladu a skladu domky stavěli. Tak povstala osada Podklášteří, která dosud veškeré pravidelnosti postrádá. Později povoleno Židům na území podklášterském se usaditi, čímž povstalo nynější Židovské město.

Nad Podklášteřím stojí kaple sv.Barbory, odkud jest krásná podívaní na zámek a jeho pozadí. Trochu výše jest rybník "Kuchyňka" a u něho hospoda "Kocanda". Nyní bydlí tam panský kolář a kovář.

POKOJOVICE

od osobního jména Pokoj. Před lety byl v Pokojovicích panský dvůr a ovčírna.

Pokojovice náležely s Roketnicí k prvním statkům kláštera Louckého u Znojma.

POZĎÁTKA neb POZĎÁTKY

jest zdrobnělé slovo z Pozďatice (jak se původně ves jmenovala) a toto jest odvozeno od osobního jména Pozďata neb Pozděta.

Staré rody jsou : Nejdův a Nováčkův.

Asi 10 minut na severovýchod leží v úzkém údolí na potůčku Kožichovském sirkové lázně "Dobrá Voda" zvané. Jest to výletní místo Třebičanů, avšak méně navštěvované, než by zasluhovalo. O účincích vody Pozďátecké psal již r. 1765 Jan Kř. Mich Sagar ve spise Krátká zpráva o Pozďátecké léčivé vodě nedaleko Třebíče na Moravě.

K Pozďátkům patří mlýn s pilou. Dříve stával ve vsi panský dvůr.

PROSENÍN viz. RADOŠOV

PŘEDÍN

od osobního jména Předa. Obyvatelstvo živí se rolnictvím, soustružnictvím perleťových knoflíků a prací lesní.

V celém okolí předinském lzepozorovati četné stopy bývalého, dávného kutání a dolování. Podivno, že o tom žádných písemných zpráv se nezachovalo. Toliko o zaniklé, nedaleké osadě Štítkách, která ležela směrem k Želetavě, dokládají zprávy ze XVII. stol., že se tam dobývají železné rudy, že u Předína skoro výhradně rudy železné se těžily, jest jisto. Vyskytují se posud na prvchu na různých místech.

Památky po tom těžířství jsou hornická kladívka, koňské staré podkovy a jiné železné předměty, nalezené u bývalých štul.V ústním podání mluví se těžení zlata a stříbra, které se klade do dob krále Václava II. O nálezu stříbra koluje tu dosud pověst o 3 bílých prutech, na teré přišel pocetný, jda okolo Předína, znichž jeden ulomil a za klobou si zastrčil. Byl pak v Telči zastaven, neboť v proutku za kloboukem poznáno čisté stříbro. podobnou pověst slýchati jest také o jiných stříbrných dolech. Přes důkladné prohlížení zdejších hornin nenalezli jsme ani stopy rud stříbronosných.

Havíři prý vystavěli předinský kostel a založili při něm faru.

O zaniknutí dolů vypravuje se, že havíři počtem asi 12 000 mužů proti císaři se vzbouřili, který jejich hornické privilegie na náměstí jihlavském spáliti dal, že pak táhli ke "Štulám", veškeré míny ucpali a dílo své zničili. Císařské vojsko je pronásledovalo a potřelo. Dosud na poli vyorávají se podkovy, ostruhy, klíče na přitahování šroubů a p. Havíři zde poraženi byli prý nekatolíci.

Nedaleko Předína mimo Petrůvky stála dědina Bezděkov, jenž připomíná se k létům 1437 a 1446. R. 1505 jako ves pustá "Bezděkovec"

PŘIBYSLAVICE

dle osobního jména Přibyslav pojemnované. Stará jména rodů, která se tu již v 17. stol. vyskytovala, jsou : Hašek, Picmaus, Podhrázký, Uhlíř, Zeman a Zvěřina, avšak v žádném tom  rodě nedržel se dům přes 100 let.

Asi 5 minut na sever stojí mlýn Obůrkův.

Deset minut jižně od Přibyslavic nad řekou Jihlavkou postavena jest rozsáhlá papírna. Za starých časů stával prý tam železný hamr, který v 17. stol. zakoupili a v papírnu proměnili manželé Schneiderovi. R. 1846 koupil papírnu, v níž se vyráběl papír ručně z hader, Karel Fundulus z Třebíče. V letech 1880 - 1890 byla papírna značně rozšířena a moderními stroji opatřena. (Papír hlavně na balení) robí se ze dřeva. Přípravné práce konají se ve mlýnech u Rokštejna a Sokolí.

Zaniklé osady : u Přibyslavic nedaleko dvora Hynkova stávala ves Čertovec, pustou byla již r. 1519. Také zaniklá Lhotka stávala mezi Přibyslavicemi a Radonínem a byla r. 1577 s pustým Čertovcem prodána k Brtnici.

PTÁČOV

Přes 100 let drží rodný dům Mityska, rod Benáčků, Stejskal a rod Dvořáků

Ptáčov byl starým zbožím kláštra třebického

RAČEROVICE vlastně VRAČEROVICE

do osobního jména Vračer neb Račer. Obyvatelé živí se rolnictvím a šatí se po městsku. Z řemeslníků je zde pouze kovář a švec.

Asi 10 minut za Račerovicemi po levé straně silnice je panská cihelna.

Kým a kdy osada založena byla, není známo, snad klášterem třebickým, ku kterému vždy náležela.

RADIČOVICE viz. OKŘEŠICE

RADONÍN

odvozeno od osobního jména Radoňa nebo Radoň.

Východně od zdejší obce v lese "Království" na příkrém návrší viděti zbytky malého hradu (bezpochyby hradu Střeliště). Z jedné strany jest příkop dosti zachovalý.

Rodina Zimova drží statek přes 100 let.

Kým a kdy Radonín vystavěn byl, známo není.

RADOŠOV

od osobního jména Radoš, což je zkráceninou Radoslav. Lid zabývá se hospodářstvím, v zimě pracemi lesními.

Radošov náležel od dávných dob klášteru třebickému.

REJDŮVEŇ viz. BUDIŠOV

ROKETNICE

osada nazvaná dle povahy půdy rašelinové, neb dle potůčka Rokytné. Obyvatelé zabývají se rolnictvím a sítařstvím.

Přes 100 let drží rodný dům rodiny :Špačkova, Vejmělkova a Příhodova.

Roketnice jest osada prastará, která se připomíná již r. 1190 na zakládací listině kláštera Louckého u Znojma mezi prvním jeho majetkem.

ŘÍMOV

od osobního jména Řím, v ústech lidu Římovo. Půda v obci je močálovitá.

Rody přes 100 let staré : Hanzalův, Muškův. Oba tyto rody se připmínají r. 1580.

Zaniklá osada Březová svzp. od Římova, nyní les "Březová". Bývalý mlýn, nyní mylsivna a hájovna "Březová" jest snad posledním pozůlstatkem zaniklé této vesnice.

ŘÍPOV

od osobního jména Říp. Nad osadou jest mlýn, pod ní směrek ku Třebíči cihelna, proti osadě na návrší u silnice třebicko-jihlavské nádraží (zastávka)ú dráhy transversální s rozsáhlým skladištěm továrny na kůže v Borovině.

Řípov patřil k základním statkům kláštera Třebického.

SÁDEK

Nad Kojeticemi na osamělém kuželovitém vrchu vypíná se malebně hrad Sádek, jejž ze tří stran obíhá dráha severozápadní, tak že jedoucímu po dráze již od Mor. Budějovic hrad se objevuje a teprvne nedaleko nádraží stařeckého z obzoru mizí. Rozhled z hradu po okolní lesnaté krajině jest rozkošný. Poprvé připomíná se r. 1214.

SLAVICE

pojmenovaná dle osobního jména Slavík neb Slávek.

Poblíž osady stojí panská ovčírna

Nejstarší rodinná jména jsou : Ouroda a Bula.

SLAVÍČKY

zdrobnělé slovo odvozené ze Slavice. Nejdéle drží satatky rody Syrových a Máců.

Slavíčky byly od dávných dob statkem kláštera, později panství třebického.

SMRČNÉ HORNÍ viz. HORNÍ SMRČNÉ

SMRK

Smrk náležel k základnímu zboží kláštera třebického.

SOKOLÍ

značí místo v horách položené, kde se hnízdí dokoli.

Na dědinou jest mlýn Padrtův, nyní Wolfův, pod dědinou mlýn taktéž zvaný Padrtův, též Stejskalův, nyní Fundulusův, ve kterém se mele dřví na výrobu papíru.

Obyvatelé živí se polním hospodářstvím, v novější době chodí někteří, podobně jako z okolních osad, na výdělek do továren koželužských do Třebíče.

Zašlá ves Víckov stávala pod mlýnem Wolfovým, kde nyní jdou dvě usedlosti náležející rodině Nováčkově.

STANČICE viz. BRTNIČKA

STARČ

původně Staříč, též Stařice, od osobního jména Stárek.

Cechy tu bývaly : mlynářsko-pekařský, krejčovský, tkalcovský, ševcovský a kolářsko-kovářsko-bednářský.

Panský dvůr jest s polnostmi nyní v nájmu Fr. Fischmanna, jenž má zde lihovar.

Přes 100 let drží domy rody : Blažků, Čermáků, Honzů, Janáčů, Mikulů, Nahodilů, Nechvátalů a Vyskočilů. Mezi rody nejstarší patří dor Čermáků, Malýchj a Melkusů.

STŘÍTEŘ

jméno znamená bažinatý les, močál, vyskytuje se u všech Slovanů a píše se také Střítež.

Půda osokolí stříteřského jset úrodná. Daří se tu dobře pšenice a mák. Silnice jest vysázena ovocným stromovím, zvláště hruškami.

Přes 100 let drží statky : Krška, Beneš, Veleba.

STŘÍŽOV

odovozeno od osobního jména tříž. Přes 100 let drží dům rodina Doležalova.

SVATOSLAV

obyčejně Svatoslava zvaná, od osobního jména Svatoslav. Nejstarší držitelé domů jsou : Vochyan, Kotrba a Vidlák, Dočekal, Tvarůžek, Hladký.

ŠTĚMĚCH vlastně DŠTĚMĚCHY

mají jméno žertovné, jež znamená : deště měchy, poněvadž zhusta zde pršívá.
Východně od vesnice u panského dvora jest zřícenina, které lid říká "Tvrz". Bylať sídlem zdejších majitelů až do r. 1408, kdy ji Hynek z Valdštejna rozbořil.

Přes 100 roků drží domy rody : Dokulilův, Obůrkův, Kovářův a Vondrákův.

Od Štěměch na jih asi 1/2 hod. cesty v lesnaté krajině leží Dašovský mlýn jenž jméno nese  po zaniklé osadě Dašově neb Dašovicích (dle osobního jména Dach, Dašek = Damoslav).

TRNAVA

zančí osadu založenou na mýtině, kde rostlo mnoho trnitých křovin, též potok tekoucí mezi trnitými křovinami.

 trnava patřila k základnímstatků kláštera třebického již r. 1101

Pěstovala se tu hojně pohanka a kkonopě.

Nejdéle drží domy rodiny Krškova a Lysákova, Tvarůžkova a Hnízdilova.

TÝN

značí sice místo otýněné, vyvýšené, ale náš Týn nazván původně "Tajno" pak "Tejno", to jest vesnička skrytá.

VALDÍKOV

od osobního jména Valdík, nikoli Vladykov. K Valdíkovu náleží tzv. Opatský mlýn pod Opatským rybníkem a samota Doubrava za lesem "Doubravou" směrem k Budišovu, jež nyní čítá 3 čísla, kdežto dříve to byl dům jediný dozdělený později 3 synům. Druhdy stávala zde ves stejného jména.

VĚSTOŇOVICE

pojmenovány jsou dle osobního jména Věstoň.

VLADISLAV

též Vadislav a po moravsku Vladislava zvaná.  Lidé živí se polním hospodářstvím, řemeslem a tovární prací (obuvnictvím). Pod Vladislaví na řece jest rovárna na umělá hnojiva a klih. Původně byla přádelnou, po tom továrnou na čokoládu

Stará pověst vypravuje, že ppůvodně osada jinak se jmenovala a jméno nynější obdržela, protože ve zdejší hospodě narodil se král Vladislav. Událost ta zvěčněna jest obrazem na průčelí zdi hospody namalovaném, již poněkud zašlém.

VÝČAPY

ZAŠOVICE

původně Závišovice od osobního jména Záviš.