Vývoj měr a vah
Nejstarší délkové míry byly odvozeny od částí lidského těla (palec, dlaň, stopa, loket, sáh), větší jednotky byly násobky stopy. Z délkových měr byly odvozeny míry plošné. Míry duté byly " "vlhké" pro tekutiny a "suché" pro obilí.
České zemské míry na počátku 17. století
V roce 1547 se zemský sněm usnesl na nutnosti užívat v celých Čehách pražskou měrovou soustavu a toto usnesení opakovaně potvrdil v letech 1607 a 1609.
Poněkud odlišná situace byla na Moravě, kde se v důsledku ekonomického propojení s Podunajím začaly záhy prosazovat dolnorakouské (vídeňské) jednotky měření. Hlavní délkové a hmostnostní jednotky olomouckých měr byly už v roce 1352 totožné s vídeňskými a olomoucký metrologický systém byl nakonec roku 1600 schválen jako celozemský platný.
Metrická soustava a mezinárodní soustava jednotek SI
Světové metrologické poměry na konci 18. století představovaly téměř nepřekonatelnou tříšť souměřitelných nebo nesouměřitelných evropských i mimoevropských měrových systémů. Iniciativa k překonání této "metrologické brzdy" vyšla z revoluční Francie.
Východiskem se stala desetinná soustava a stanovení základní délkové jednotky, metru, definovaného jako desetimiliontina kvadrantu zemského redukovaného na hladinu moře. První vytvořený metr, platinová tyč 2,5 cm široká a 0,4 cm vysoká, byl 23. 6. 1799 uložen ve Státním archivu Francouzské republiky a o dva dny později prohlášen zákonem za definitivní délkovou jednotku ve Francii.
Postupný zájem dalších evropských, ale i zámořských zemí o metrickou soustavu vedl k uzavření tzv. metrické konvence, mezinárodní dohody o užívání metrických jednotek ze dne 20. 5. 1875, k níž postupně přistupovally další země světa. Podle této úmluvy byl založen stálý Mezinárodní úřad pro míry a váhy se sídlem v Sévers, který dal zhotovit věrné platinoiridiové kopie původního metru a rozeslal je účastnickým státům.
Samostatná Československá republika se stala signatářem mezinárodní metrické konvence v roce 1922 a vzorové měřítko získala roku 1929. I Česká republika se jako člen spolupodílí na rozhodnutí a tvorbě přesných jednotek měření, které jsou uváděny v platnost formou zákonů a státních norem.
Vývoj určování rozlohy polností
Plošné určování polností se stávalo nezbytné hlavně z daňových důvodů. Jako prvotní jednotkou měření byl uváděný lán obdělávaný jedním hospodářem. To však neznamenalo, že šlo o přesně definovanou jednotku držby. Lán byl plošně určován počtem jiter v terénu, které bylo možno skutečně vyměřit. V běžné praxi se však určoval v duté míře množstvím vysetých zrnin v korcích odpovídajících 93,5 litru.
Jitro se v terénu podle zvyklostí 14. století vyměřovalo do obdélníku o poměru stran 3:1 pomocí měřičského provazce o délce 52 loktů (=30,7528 m), který se stal měrnou jednotkou na počátku 14. století. Menší délkovou jednotkou byl prut o osmi českých loktech, tedy 16 stopách.
Vedle jiterní míry se od 13. století užívalo k určení velikosti lánu též výsevek. Základní jedntkou byl korec. Jeho čtvrtinou byl věrtel o 23 litrech.
Na jedno jitro se zpravidla vysel jeden strych obilí. Protože se na horší půdě selo řidčeji a na lepší hustěji, projevil se i lán ve výsevku poměrně rozdílně a to v rozmezí 60 až 90 korců se středem 64 až 72 korců. Průměrný plošný rozsah lánu byl asi na 16 ha.
V některých oblastech se používalo jako měrné plošné jednotky záhonu, kdy na jeden lán vyšlo průměrně 10 kop záhonů. Záhon se sestával z 15 brázd a rozorů.
České zemské (pražské) míry z počátku 17. století :
čárka 0,00205 m
palec 0,0246 m
stopa 0,2957 m
loket 24 palců 0,5914 m
sáh 3 lokty 1,7742
látro 4 lokty 2,3656
prut 2 látra 4,7312
provazec 52 loktů 30,8528 m
míle 365 provazců 11224,77 m
provazec čtverční 944,4558 m2
jitro 3 provazce čtvreční 2833,37 m2
lán zemský 64 jitra 181335,51 m2 = 18,1 ha
žejdlík 0,4844 litru
číška 3 žejdlíky 1,4531 litru
pinta 4 žejdlíky 1,9375 litru
věrtel 12 pint 23,250 litru
korec 4 věrtele 93,0 litry
kventlík 4,013 g
lot 4 kventlíky 16,0547 g
hřivna 16 lotů 256,8752 g
libra 2 hřivny = 32 lotů 513,7504 g
centéř 120 liber 61650 g
Dolnorakouská (vídeňská) soustava měr a vah zavedená v Čechách 1. 1. 1765
čárka 0,00219 m
palec 12 čárek 0,0263 m
stopa 12 palců 0,316 m
loket 0,777 m
sáh 6 stop 1,896 m
poštovní míle 4000 sáhů 7586 m
palec čtvereční 0,06938 m2
stopa čtverečení 0,09999 m2
loket čtvereční 0,6037 m2
sáh čtvereční 3,5967 m2
korec 2877,3 m2
jitro 5754,6 m2
míle čtverční 57,547 km2
žejdlík 0,3537 l
máz 1,4147 l
čtvrtce 7,6858 l
vědro 56,5861 l
měřice 61,487 l
korec 93,589 l
kventlík 4,375 g
lot 17,50 g
libra 560,06 g
centéř 56,006 kg
(Sborník učebních textů kurzu pro pokročilé rodopisce)
Vývoj měr a vah do zavedení metrické soustavy
Míry a váhy v Čechách, na Moravě a ve Slezsku prošly v minulsti složitým vývojem. Tento vývoj byl v minulosti ovlivňován dvěma základními skutečnostmi. Prvním z nich byl hospodářský vývoj, směřující k přerůstání místních trhů v trh celozemský a posléze i v trh mezinárodní a světový. Jeho vliv možno sledovat zejména od poloviny 18. století až po vyvrcholení za průmyslové revoluce technické v 19. století. Druhou skutečností, která se odrazila ve vývoji našich měr a vah, byly politické poměry. Zejména od poloviny 18. století se u nás počaly uplatňovat centralistické tendence vídeňské vlády, která usilovala o vvybudování jedntně řízené monarchie bez ohledu na někdejší historické celky a jejich státopravní postavení.
Další ještě významnější změnou bylo zavedení decimální metrické soustavy zákonem z 23. července 1871, s platností od roku 1873, všeobecně pak od 1. ledna 1876.
První písemné zprávy o měření a vážení nalezneme již v Kosmově kronice. Složitá byla situace v užívání plošných mírách, kde máme shromážděnou řadu dokladů o tom, že se orná půda měřila na dědiny, zemi, nivu, hon a záhon i na jiné jednotky.
Ve středověkých a raně novověkých Čechách bylo měření velice komplikované. Základní délkovou mírou byl loket, ale je doloženo jeho 16 druhů. Nepřehledný byl výčet rozdílně velikých lánů, měřic bylo téměř 80 druhů. I korce byly různé, v počtu 10ti.
Zcela odlišnou metrologickou soustavu mělo Chebsko. V jihovýchodních Čechách se setkáváme s mírami moravskými, v severovýchodních ze Slezska.
Nejednotnost měr na obilí bylo ještě komplikováno, že se měřilo na míru sháněnou, jejíž okraj byl zarovnán dřevěným hladítkem, narvšenou, kdy zůstával nad okrajem vrch co možná nejvyšší a polovršenou, kdy se nazarovnávalo hladítkem, ale rukou, takže se nechal menší návdavek. V paxi existovaly mezi navršenou a sháněnou mírou dosti značné rozdíly, které byly ovlivňovány zejména horním průměrem používaných měr. Rozdíly nebyly zanedbatelné.
Podobná situace byla i ve váhách.
Délkové míry :
provazec = 42 loktů = 126 pídí = 1260 prstů
loket = 3 pídě = 30 prstů = 120 ječných zrn
píď = 40 ječných zrn
dlaň = 4 prsty
Plošné míry :
lán = 4 čtvrti = 12 prutů = 60 jiter = 30 provazců
čtvrť = 3 pruty = 15 jiter = 75 provazců
prut = 5 jiter = 25 provazců
jitro = 5 provazců
Duté míry na obilí (suté) :
strych (korec) = 4 věrtele = 16 čtvrtců = 32 řepice = 64 češky = 128 hrstí
věrtel = 4 čtvrtce = 8 řepic = 16 češek = 32 hrstě
čtvrtce = 2 řepice = 4 češky = 8 hrstí
řepice = 2 češky = 4 hrstě
češka = 2 hrstě
Duté míry na tekutiny :
vědro = 4 soudky = 8 lahvic = 24 pinty = 96 žejdlíků = 192 půlek = 384 kvart
soudek = 2 lahvice = 6 pint = 24 žejdlíky = 48 půlek = 96 kvart
lahvice = 3 pinty = 12 žejdlíků = 24 půlky = 48 kvart
pinta = 4 žejdlíky = 8 půlek = 16 kvart
žejdlík = 2 půlky = 4 kvarty
půlka = 2 kvarty
Váhy tzv. kramářské :
centýř = 6 kamenů = 120 liber = 480 čtvrtlí = 3840 lotů
kámen = 20 liber = 80 čtvrtlí = 640 lotů
libra = 4 čtvrtě = 32 lotů
čtvrť = 8 lotů
Váha na drahé kovy :
hřivna = 16 lotů = 64 kventlíky
lot = 4 kventlíky
Jako první pokus na dlouhé cestě ke sjednocení měr a vah možno považovat nařízení krále Přemysla Otakara II. z roku 1268, podle něhož měly být obnoveny míry a váhy a označeny jeho, tj. královskou pečetí. I běžný obchodní styk vedl již ve 13. a 14. století k jistému sjednocování místních měr a vah s mírami a váhami Starého Města pražského. Tyto snahy však byly víceméně snahami živelnými a vynucovala si je sama praxe. Karel IV. se omezil jen na vysazení viničné míry roku 1358.
První vážně míněný a o zákonnou normu se opírající pokus o sjednocení měr a vah podle Starého Města pražského v celozemském měřítku představovalo však až sněmovní usnesení z roku 1549. Podle jeho ustanovení měly být sjednoceny všechny délkové míry, míry na obilí, chmel a jiné duté míry i váhy. Dále bylo nařízeno, že všechny míry a váhy musí být ocejchovány. Obilí se mělo nadále měřit jenom na sháněný pražský strych. Vyjímku tvořila míra na ryby, která se měla sjednotit podle poděbradského čberu.
Sjednotit míry a váhy bylo nad síly a možnosti tehdejší státní správy. Nakonec vše bylo roku 1549 odvoláno.
Další sjednocení měr a vah bylo nařízeno roku 1607 a mělo se uskutečnit nejpozději do srpna téhož roku. Ani stanovený termín, ani pokuta od používání zakázaných měr a vah neodradily, a proto se otázkou zabývaly další sněmy roku 1609 a 1610.
Sjednocení měr a vah ani poté nepokročilo, a proto je nařídil další sněm z roku 1614. Ale tehdy se situace podstatně nezměnila. Přes veškeré potíže i odpor k jakýmkoliv novinkám se pražské míry a váhy pomalu stávaly běžnými ve stále větší vzdálenosti od Prahy.
Sjednocovací proces přerušil politický vývoj v Čechách, který vyvrcholil roku 1618 pražskou defenestrací.
Od počátku 17. století se sjednocovací proces stabilizoval.
Délkové míry :
sáh = 3 lokte = 6 stop = 72 palců
loket = 2 stopy = 24 palce
stopa = 12 palců
látro = 4 sáhy
2 látra = 1 prut
provazec = 52 loktů
Plošné míry :
lán = 64 jitra = 192 provazce čtvereční = 159 168 loktů čtverečních
jitro = 3 provazce čtvereční = 8 112 loktů čtverečních
provazec = 2 704 loktů čtverečních
čtverční sáh = 9 loktů čtvereční
provazec byl čtverec 52 x 52 lokte
Duté míry :
korec (strych) = 4 věrtele = 16 měřiček = 32 půlměřiček = 48 pint = 192 žejdlíků
věrtel = 4 měřičky = 8 půlměřiček = 12 pint = 48 žejdlíků
měřička = 2 půlměřičky = 3 pinty = 12 žejdlíků
půlměřička = 1,5 pinty = 6 žejdlíků
pinta = 4 žejdlíky
Bez podstatnějších změn zůstala soustava vah, v níž se v praxi přestalo používat kamene.
Další vývoj měr a vah v Čechách ovlivnila porážka českých stavů r. 1620.
Sjednocování postupovalo pomalu. Dokonce se proti němu zvedl odpor ze strany královských horních měst v Krušnohoří, která se odvolávala na své svobody, a proto na příslušná nařízení nedbala.
Úsilí o sjednocení měr a vah zesílilo znovu v 80. letech 17. století. Otázkou se zabýval sněm roku 1683 a vrátil se k ní i císařský reskript z roku 1684. Ale ani tato nařízení a další oběžníky situaci nezlepšily. Nakonec poměry dospěly tak daleko, že 11. května 1688 dal císař místodržícím na uváženou, zda se má míra skutečně sjednotit podle kratší míry a váhy podle lěhčí váhy Starého Města pražského, nebo podle větší míry a těžší váhy, kterých se také v Čechách ještě hojně používalo. Tím se otevřela cesta k ústupu od dosavadního úsilí po sjednocení v Čechách.
Ani 18. století nepřineslo ve vývoji radikálnější změnu.
Používání navršené míry se zabývalo již sněmovní usnesení roku 1549, které nařizovalo, aby se používalo pouze sháněné míry, a to u všeho obilí a ovsa.
V roce 1729 vydla císař Karel VI. patent, jímž se zaváděla jednotná velikost pivních sudů a to tak, že vědro mělo mít 34 pinty, svouvěderní sud 68 pint a čtyřvěderní 136 pint.
Kromě již uvedených měr a vah existovaly i speciální míry a váhy, například v hornictví, hutnictví, sklářství a jinde, jimiž se měřila ruda, dřevěné uhlí či jiné suroviny a v nichž panovaly rozdíly často provoz od provozu.
Obdobné poměry panovaly i na Moravě a ve Slezsku. Na Moravě, kromě řady místních měr jako byla znojemská a další, jeichž existenci máme doloženou ještě v 16. století, se uplatňovaly hlavně míry a váhy obou významných moravských měst, Brna a Olomouce. Zanedbatelný nebyl ani vliv měr vídeňských, která pronikala zejména na jižní Moravu. Severní Morava pak byla pod vlivem měr slezských.
Vídeňskými mírami byly ovlivněny zejména duté míry.Na Moravě se setkáváme s dutou mírou metem, který se na Olomoucku dělil na 32 měřičky, na Brněnsku na 16 měřic. Tato míra se na počátku 17. století přestala používat a zůstala pouze měřice.
Moravské délkové míry, které se lišily od měr vídeňských, nepřevzaly soustavu měr českých, ale vídeňských :
sáh = 6 stop = 72 palců
stopa = 12 palců
Jako první pokus o sjednocení měr na vah na Moravě je třeba považovat reskript císaře Ferdinanda III. z 22. února 1638, jímž stanovil, aby se na Moravě používalo měr a vah města Olomouce. Ale výsledek byl nevalný. 30. září 1659 vše bylo opakováno.
Od poloviny 17. století na Moravě začala převládat staromoravská sháněná měřice brněnská, zejména díky tomu, že se na ni počítalo v lánových rejsřících druhé lánové vizitace.
Rozdíl mezi olomouckými a brněnskými mírami byl téměř zanedbatelný.
Podobné poměry panovaly i ve Slezsku. Ze středověku zde přežívaly staré míry a váhy jednotlivých tržních center, jako byla Vratislav, Opava, Těšín, Fryštát a další. Situace ve Slezsku však byla komplikována tím, že tato země byla rozdělena do několika útvarů se značnou samosprávou, takže sjednocovací proces zde byl o to složitější.
Ke konci 17. století se stále jevila silnější snaha o sjednocení podle vratislavských měr. 26. března 1705 bylo nařízeno sjednocení měr a vah do dvou měsíců. Jeho provádění však naráželo, jako všude jinde, na různé překážky, takže je bylo nutno opakovat znovu roku 1706, 1707 a 1715.
K další změně došlo nařízením pruského krále ze 16. května 1816, jímž byly zavedeny pruské míry a váhy. Tato soustava platila až do zavedení metrické soustavy kodifikované zákonem ze 17. srpna 1868.
Jinou cestou se ubíral naproti tomu metrologický vývoj v Čechách, na Moravě a ve zbývající rakouské části Slezska.
Hospodářský rozmach v 2. polovině 18. století i zvyšující se centralizační úsilí vídeňské vlády daly podnět k zavedení dolnorakouských měr a vah nejenom v celém Rakousku, ale i v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.
Nařízení o nových mírách a váhách bylo nutno opakovat znovu císařským reskriptem ze 4. června 1770. Znovu pak 1. ledna 1772.
Používání starých opavských a vratislavských měr na obilí bylo zakázáno nařízením z 10. listopadu 1820 s účinností od 1. ledna 1822.
Na Moravě byly vídeňské míry a váhy zavedeny patentem ze 6. února 1758 s platností od 1. května 1758.
Snad největší odpor vyvolalo zavedení nových měr a vah v hornictví, kde horní zákon nařizoval používání jiných měr, tedy horního látra, což bylo přímo proti ustanovení patentu z roku 1764.
Všechny tyto snahy vyústily v to, že ani všude tento systém nebyl jednotný a docházelo i k jiným přepočtům. Za této situace byla metrologická soustava značně složitá a dokonce ještě složitejší než před rokem 1765.
Délkové míry :
sáh = 6 stop = 72 palců = 864 čárek = 10 368 bodů
stopa = 12 palců = 144 čárek = 1 728 bodů
palec = 12 čárek = 144 bodů
čárka &